Pod vedením svého v pořadí osmého generálního ředitele Petra Dvořáka prožívá Česká televize mimořádně dobré období. Naposledy byla na tak vysoké úrovni hned na svém začátku v roce 1992 pod vedením Iva Mathého. Kvůli svému vlivu je samozřejmě veřejnoprávní televize vždycky pod politickým tlakem a nemůže tomu být jinak.

V současnosti se dokonce děje pokus ji podřídit zdánlivě demokratičtějšímu grémiu, neměla by být nadále kontrolována orgánem sestaveným parlamentem, ale vybranými spolky bez jakékoli kontroly. Je to výsledek dlouhodobého trendu, který se snaží zpochybnit parlamentní demokracií a nahradit ho takzvanou občanskou společností, tedy nevolenými, nekontrolovanými a nekontrolovatelnými spolky s nejasným finančním pozadím. Schyluje se k velké bitvě, protože Dvořákovi končí mandát v září 2017, tudíž v době bitevní vřavy kolem parlamentních a prezidentských voleb.

Dvořák ustál hrubé uklouznutí kolem prezidentských voleb v USA, kdy redaktoři dali volný průchod svým politickým sympatiím a otevřeně stranili demokratické kandidátce. Byla zjednána náprava – přičemž objektivita je neměřitelný pojem, proti kterému vždy mohou být námitky. V poslední době hodně namítá vicepremiér Andrej Babiš. To proto, že se Česká televize také ozvala ve věci nedaněných korunových dluhopisů, které prodal sám sobě, aby nemusel platit daně, přičemž není jasno, zdali je opravdu zaplatil a zdali jeho firma peníze obdržela, jakož není jasno, kdo stanovil úrok trojnásobně přesahující nejvyšší úroky v bankách. Následně označil Babiš tuto televizi za zkorumpovanou pakáž a navrhoval pro redaktory vyhazovy. Teď se k němu opětovně připojil jeho spojenec prezident Miloš Zeman. Věren své metodě operovat s polopravdami a lžemi nařkl ČT z korupce kvůli její spolupráci s PR agenturou Bison&Rose a přirovnal ji ke konzervě se zkaženým masem – té taky nepomůže žádná reklama, žádné píárko.

To vše jsou velmi nebezpečné pokusy a ze strany tak vysoce postavených veřejných činitelů jde o skandální chování neslučitelné se standardy civilizovaných demokratických zemí. Vrcholu sice nedosáhli, ten je hodně vysoko a vytvořili ho Jan Ruml se svými kamarády, když za tzv. televizní vzpoury Kavky prostě obsadili. Ten čin bylo možné kvalifikovat jako krok ke státnímu převratu a zasloužil – tenkrát – nasazení Urny (podotýkám, to je ten policejní orgán, který provedl přepadení úřadu vlády kvůli nezdaněným kabelkám a smetl vádu Petra Nečase).

Právě jsem zhlédl poslední díl velmi zdařilého seriálu Bohéma o osudech českých filmových umělců za okupace a počátku bolševismu. Je to velmi aktuální dílo a principy v něm popisované lze snadno promítnout do poměrů našich. Není to tak zlé, to ne. Ale lidé jako Zeman a Babiš se o to snaží.