Co má Tomáš Čermák společného s Istanbulem? V podstatě nic a přece je možné si jednoho s druhým dát dohromady. Dotyčný pan Čermák je nepravomocně odsouzený na pět a půl roku vězení za podporu a propagaci terorismu. Nejde teď o to, zdali půjde nebo nepůjde do vězení a zdali je pět a půl roku hodně nebo málo. Jisté je, že Krajský soud v Plzni vynesl rozsudek na základě videa šířeného na Facebooku. Onoho Čermáka a spolu s ním Patrika Tušla odsoudil v říjnu minulého roku za výroky o Ukrajincích k šesti a deseti měsícům, komentáře se zříkám, s výjimkou jednoho: stíhat a trestat lze s využitím stávajících zákonů a není tedy nezbytné přijímat zákony proti dezinformacím a nenávistem a bůhví čeho ještě. Společnost má nástroje, jak bránit lžím a urážkám a nenávisti. Že jich ne vždycky využívá není argument proto, aby získala nástroj jiný.
Přesně o to jde v souvislosti s Istanbulskou úmluvou. Týká se násilí proti ženám.a Na přijetí Istanbulské úmluvy je veden značný tlak. Jako celek je Fialova vláda těmto tlakům vstřícná, baštu ostražitosti drží ministerstvo kultury, zemědělství, životního prostředí a sociálních věcí. Ale i ta se chovají velmi opatrně a tlačí na odklad a ne na odmítnutí. Přitom argument proti by měl být jednoduchý a jasný - všechny nástroje proti násilí máme a záleží pouze na nás, jak jich užíváme. Naproti tomu je jasné, kdo se na přijetí třese, jsou to především rozmanité neziskovky napojené na státní penězovody dychtivé na aktivity mimo rámec právního řádu a procedur parlamentního systému.
Což je ostatně podstata toho, co se kolem Istanbulské úmluvy děje.