Žijeme v poklidném mezidobí mezi skandály minulými a těmi, které přijdou. Dominik Feri, hvězda té série minulých, se dal ostříhat a odletěl, patrně do Itálie. Zdá se, že se dovede chovat inteligentně. Ve sněmovně se chystají využít všeobecného pohoršení k inicializaci nového zákona, který by jinak definoval znásilnění.
Rozumné by bylo dát pokyny policii a apelovat na soudy, aby se obě instituce více opřely o zákony existující. Obětem sexuálního násilí se soustavně věnuje advokátka Lucie Hrubá. Poukazuje na to, jak těžké je zjednat satisfakci a postihnout viníky (viz zde). Policie i soudy jsou často laxní – změní na tom něco posun hranice definice znásilnění na pouhé „ne“? Před zákony přijatými pod vlivem emoce varuje mimo jiné i Marek Benda (zde). Pod vlivem emoce se podařilo už jednou změnit i ústavu – poté, co se o volbě prezidenta čachrovalo na záchodě a byla přijata změna volby prezidenta na přímou a vzešlo z toho to, co máme na Hradě.
Jelikož tedy schopnost racionálních úvah a z nich plynoucího chování vedoucího k nějakému pochopitelnému výsledku zmizela, přinejmenším z politické scény, posouváme se opravdu od skandálu ke skandálu. Není-li skandálu, je třeba si ho vymyslet. Hoax o Václavu Klausovi, který měl půjčit Sovětskému svazu 1,3 miliard dolarů, žije dál svým životem. Andrej Babiš teď dal popud k nové skandalizační bublině. Zmínil se posupně o cizácích a že jich v Praze není škoda. Pohoršování se line ze všech stran, promítne se ve volbách? Asi ne a pokud ano, pak ve prospěch Babiše. Pražané věru nejsou nadšeni pivními cyklobusy ani tlupami ožralých Anglánů vrávorajících v pražských ulicích. Nejvíc ovšem takový umělý skandál škodí tomu, kdo nadouvá plíce, aby bublinu nafoukl: prokazuje, že není novinář, ale politicky zaujatý aktivista, a to je to nejhorší, co se může novináři stát. Bohužel tato pandemie v našich médiích neslábne.
Tak příště se těšme na něco pořádného. Až třeba praskne, kdo všechno si namastil kapsu na čínských respirátorech.