Budu čekat, stejně jako mnozí z vás, co vzejde z jednání amerického prezidenta s ruským prezidentem v Anchorage na Aljašce. Zároveň bych se chtěl rozepsat o posledním vývoji časové osy ministryně spravedlnosti Evy Decroix. Zatím skončila na střeše domu Tomáše Jiříkovského v Břeclavi. Tam se uchýlil původce bitcoinové aféry v domnění, že si pro něho došli zabijáci z prostředí drogové mafie a pro jistotu sebou vzal na střechu i děti. Nenapadlo ho, že to jsou policajti, protože se chystal na výzvu policie v pátek dostavit na služebnu. Jaká úleva, když na něho soused od naproti křičel „pane Jiříkovský, není to mafie, je to URNA‟! Časová osa se vine dál. Měla jednu otočku, když se myslelo, že Jiříkovského sebrali o půlnoci kvůli drogám a zbraním (za což seděl v base a pustili ho, načež daroval státu miliardu v bitcoinech), ale to bylo dementováno. Momentálně se neví, proč ho sebrali. Typoval bych to na kabelky od Versace, ale ty časové osy dovedou být fakt nevyzpytatelné. Možná to nevědí ani ti, kteří ho sebrali.

Zpátky k Anchorage. Třicetidenní Trumpovo ultimátum se smrsklo na desetidenní a teď se o něm nemluví. První se do Anchorage dostavil ruský ministr Lavrov v mikině s nápisem CCCP. Diskutoval jsem o tom se čtenáři Psa po mailu, co to znamená. Zrodila se zajímavá interpretace, že by to mohlo znamenat „cyp, cyp, cyp Putin‟, ale jisté to opravdu není.

Zaujal mě názor, že tam jde o nové světové uspořádání. No, vsadil bych se, že spíš znamená nápis na Lavrovově mikině „cyp, cyp, cyp Putin‟, než že se v Anchorage zrodí světové uspořádání. Ta srovnávání s Mnichovem a Jaltou totiž zásadně kulhají.

Mnichov: Ukrajina se efektivně brání a deklasovala soupeře už tím, že přes všechno převahu ji nedokázal porazit a tahá si na pomoc Korejce. Putinovo Rusko není Stalinův, Chruščovův a poté Brežněvův suverénní SSSR, světová mocnost s planetárním vlivem. Po roce 1945 měly jak USA, tak SSSR po celém světě své spojence, někdy až vasaly. Byly s nimi spojeny mnohonásobnými závislostmi. Nic podobného dnes neexistuje. Po světě je minimálně deset sebevědomých regionálních mocností se svými zájmy a záměry. Jakási „nová Jalta‟ je naprosto mimo realitu.

Zatím to vypadá tak, že si Trump koleduje o fiasko a Lavrovův nástup signalizující jasný záměr revidovat výsledky studené války naznačuje, o co půjde. Bude to budíček směřující na všechny strany. Na realistické síly, které snad ještě v Evropy zbyly, myslím na pana Merze v Německu a paní Meloni v Itálii, ale taky budíček pro ruskou pátou kolonu, která znásobí svoji aktivitu. Bude na každém, jaké zvonění uslyší.

Je po schůzce, jak ji číst
Schůzka Putin – Trump trvala dvě hodiny místo sedmi. Avízovaný společný oběd se nekonal a žádné prohlášení zveřejněno nebylo, kromě obvyklých floskulích o užitečnosti. K žádné dohodě zjevně nedošlo, dohodě o Ukrajině natož pak o „novém světovém řádu‟, žádný Mnichov ani Jalta se opravdu nekonaly.

Je ale kupodivu, že se nestalo vůbec nic. Dalo se čekat, že existují nějaká „předjednání‟. Co předcházelo bylo spíš znepokojující než povzbudivé: ostudné blamáže poplety Witkoffa, ale i volba Aljašky k místu setkání. Kdyby byl Putin ochoten k řešení přijatelnému Ukrajině, nevozil by ta lejstra na americkou vojenskou základnu ve státě, který dřív patřil Rusku.

To skutečně podstatné by se mělo odehrát v nejbližších dnech. Trump vycouval ze dvou ultimát. Ještě před zvolením signalizoval své úmysly: buď kompromisní dohoda anebo masivní podpora Ukrajině. Pokud neudělá vůbec nic, už nebude moci být přirovnáván k Chamberleinovi: ten přece nakonec tomu Hitlerovi válku vyhlásil…