Vyhrát to nemohli, aspoň to zkusili, tak se dá charakterizovat pokus ODS prosadit v senátu zákon o přístupu k euru prostřednictvím referenda. Je na ODS věru smutný pohled. 

Referendum je krajně nestandardní politický akt. Ne nadarmo přímou demokracii hlásají populisté jak napravo, tak nalevo, jelikož spoléhají na svoji schopnost manipulace tím, čemu se ohavně říká voličská masa. Konzervativní liberální strana by měla pokládat pod svoji důstojnost referendum navrhovat a žádat. Bylo  mnoho důvodů, proč návrh nepřijmout, a také přijat nebyl.

Což neznamená, že cesta k euru bude snadná. Současné vládní stanovisko zní, že o něm lze uvažovat, pokud to bude pro Českou republiku výhodné. Co ovšem nemůže nikdo seriózně říci, je to, kdo a co rozhodne, že je přechod na euro pro Českou republiku výhodný. Irsko nám bylo mnoho let dáváno za vzor raketového ekonomického vzestupu, pak se o něm mluvilo a psalo jako o smutném příkladu hospodářského krachu. Miloš Zeman je stoupenec přechodu na euro a už dopředu oznámil, jak zmanipuluje vedení České národní banky, až tomu současnému vyprší mandát. I tento postoj ČNB bude důležitým faktorem při politických jednáních kolem eura.

Pokud by se referendum mělo konat, do hry by vstoupily argumenty čistě populistické a byl by to souboj pseudoargumentů cílených na city a ne na rozum. Už dnes kolují fámy, jako například že proti přijetí eura lobbují politici s korupčními penězi v hotovosti, které nelze legalizovat. Nesmysl? Jen si vzpomeňte, kolik nesmyslů a lží dostalo Miloše Zemana na Hrad v lidovém hlasování, a to nebyla žádná propagandistická bitva kolem odpovědi typu ano nebo ne.

Politická odvaha a touha po experimentu, to nikdy nebyly charakteristické rysy českých reprezentací, od rakouského sněmu přes první republiku až do dneška. Ani pro, ani proti přijetí eura dnes neexistují argumenty natolik přesvědčivé, že by stálo za to za ně lámat vaz.

Takže se bude vyčkávat. Postoj neheroický, avšak zjevně rozumný.