Budeme si pamatovat jméno Herman Van Rompuy?
Úmysl je zřejmý a logicky správný. Za situace, kdy se světové osy začínají stáčet mimo evropský kontinent, kdy hlavní osa je mezi Pekingem a Washingtonem, kdy se přidává Japonsko, Jižní Korea a Indie, kdy roste hospodářský vliv Brazílie, bylo by správné a logické, kdyby bylo možno sladit noty na evropském kontinentě. K tomu má sloužit Lisabonská smlouva, k tomu mají sloužit funkce, které byly dnes naplněny.
Stane se to? Nestane? To ukáže budoucnost. Každopádně je třeba to zkusit. Můžeme si stokrát říkat, že Van Rompuy je "někdo, koho nikdo nezná". Však uvidíme, co je to za člověka a hlavně co je to za funkci, zdali bude mít oporu národních vlád, zda jim bude sloužit, anebo zda jim bude připadat jako brzda a překážka. Nemysleme si, že skutečně silné mocnosti tohoto světa nechají nové funkcionáře na pokoji. Oni si je otestují a brzy se ukáže, zda je "evropský prezident" jen prázdný titul, anebo postavení s váhou. Třeba bude nutno tyhle funkce s ostudou odtroubit, ale nejdřív je třeba jim dát šanci, aby se projevily v praxi.
Mimochodem, Van Rompuy zvládl spory mezi Vlámy a Valony. Zvládnout spory mezi Čechy a Slováky se nepodařilo ani Havlovi, ani Klausovi. To jen na okraj, tématu jako takového se to v podstatě netýká, jen tak mě to napadlo.
