Podle řeckého ministra financí Venizelose nebudou Řekové hlasovat v referendu o tom, zdali jim Evropa bude smět posílat peníze. Už samo toto konstatování svědčí o tom, že český Kocourkov je slabý odvar toho řeckého. Zároveň je to ale i ilustrace neschopnosti politiky reagovat na vývoj ekonomické situace, natož aby ji ovlivňovala. Události mají takový spád, že prosincové referendum by nic neřešilo – leda snad že by sňalo odpovědnost z premiéra Papandrea. Jenže ten na sebe vzal tu zodpovědnost, že referendum prosazuje.

Referendum má smysl v otázkách každému zřejmých, zejména v otázkách lokální politiky. Má se z veřejných peněz stavět ve městě čistička odpadních vod? Ano, ne, tečka. Každý ví, co to je, k čemu to je, a tuší, kdo dostane úplatek za dohození zakázky, takové referendum je v pořádku. Referendum o petardě v domečku karet je zcela něco jiného.

Však také proto vyvolal úsměvy a ironické poznámky náš premiér Nečas návrhem, že vyvolá referendum o přijetí eura. I to bylo od první chvíle zřejmé, že je to jen gesto do vlastních řad. Euro v listopadu 2011 není nic, o čem by se mohlo konat referendum. Za rok to s ním bude určitě jiné, doufejme, že lepší, ale moc tomu nevěříme. Co ovšem je kupodivu, že ODS víc nehraje s řeckou eurokartou. Vždyť přece se její opatrný postoj vůči euru zatím vyplatil – ocitli jsme se, pravda, na ještě větší periférii, než bychom byli, kdybychom si přispíšili po vzoru Slováků, ale asi by se nám s eury v peněžence hůř spalo.

S tou výhradou, že ta naše peněženka je s osudem eura velmi spojená.

Takže euro-opatrnost, když už ne euroskepticismus, by mohla posloužit jako dobré dusítko proti sociální demokracii, která je verbálně proevropská.