Pondělní rozhodnutí vlády nepřijmout už žádného uprchlíka vyvolalo očekávanou nevoli. Do Prahy se chystá emisar Bruselu, snad dokonce samotný Juncker (to je ten, který nese lví podíl odpovědnost za to, že Británie opustila Evropu). Jistě nás nepřijel pochválit a dá se naopak čekat, že spustí o solidaritě.

Absurdita postoje, jejž reprezentuje, se dokumentuje nejlépe na příkladu Maďarska, které si zásadně zasloužilo o zastavení Balkánské stezky a zachránilo tak Německo před masivním přílivem migrantů z Turecka. Za nedostatek solidarity mohou pokládat vnitrozemské státy neochotu těch přímořských zastavit tuto vlnu, která nese všechny znaky masové horečky. Nešťastníci ze dvou kontinentů, hnaní falešnou vidinou štěstí, které na ně v Evropě nečeká, manipulovaní mezinárodní gangsterskou gildou převaděčů podporovaných lidskoprávními blouznivci, ženou se bezhlavě kupředu, zatímco Evropa bezmocně přihlíží a její předáci konstatují, že v minulosti situaci podcenili. Není to minulost, je to přítomnost. Toto je třeba panu Junckerovi vysvětlit.

Jiná věc je, že by nějaké vysvětlování nebylo nic platné. Změna politiky je vždy podmíněna změnou osob a pan Juncker raději nechá celou Evropu potopit, než aby se svého postu vzdal. Kdyby měl kousek cti v těle, abdikoval by už po brexitu, jemuž nebyl schopen zabránit.

O krůček ke hrobu

Sociální demokracie vytáhla další kartu před volbami - začne horovat pro přijetí eura. Kdo měl pochybnosti o soudnosti vedení Lidového domu, může si být už jistý: oni se dočista zbláznili. Ona je ta unie zcela jiná, než když jsme do ní vstupovali, a její obraz se zásadně změnil. Slovenský příklad - a že buďtež Slovensku přány všechny úspěchy - asi nedokáže vyvážit pochybnosti. Bohuslav Sobotka se ale ani nepokouší pochybnosti vyvracet, prostě hodil na stůl kartu s nápisem euro. Jestli se má vstup do eurozóny stát volebním tématem, pak je jednociferný výsledek sociální demokracie zaručený.