Senát podal návrh, aby se ve vybraných svátečních dnech ctil klid a nebyly otevřené obchody. První leden, den po náročném večeru, tam spadá, 17. listopad za mimořádně sváteční den pokládán není. Návrh zohledňuje práva zaměstnanců dlít ve svátečních dnech s rodinami.

Je mnoho argumentů pro i proti. Argument pro – svátků je jen sedm a jje třeba brát ohled na rodiny. Argument proti – lidé nemají na nákupy jindy čas, než především ve dny klidu, tudíž i ve svátky. A dále, pracovníci dostávají příplatky, až stoprocentní.

Kolem toho je debata. Zajímavá je ale absence významného hlasu – totiž chybí vyjádření těch, kterých se to týká, totiž pracovníků obchodů. Jako člověk, pro něhož slovo svátek je pouhý zvuk a celoživotně v neděli pracoval a nikdy neměl dovolenou víc než čtrnáct dní nejsem kompetentní se k problému vyslovovat, jen by mě ale zajímal názor, zdůrazňuji, těch, o něž jde. Hezký byl argument, zaslechl jsem ho v rozhlase – že samozřejmě nelze bagatelizovat finanční přínos za sváteční služby. Takže by zaměstnavatelé, rozuměj ty svině majitelé obchodů, měli zrušit sváteční služby a zvýšit mzdy. Skvělý nápad.

Nové náboženství

Z lidských práv se stalo nové náboženství. Evropské státy ztrácejí charakter sekulárních společenství. Nábožná koza Šabatová se svýma planoucíma očima se stává Savonarolou naší politické scény. Evropa je nabádána k nové flagelanci, má se bičovat za to, že v ní momentálně není žádná občanská válka a lidé se tu mají dobře. Poskytnutí azylu se stalo věcí povinnosti, nikoli dobré vůle. Dobrá vůle je něco, čeho není nikdy dost. Je dobře, že země Visegrádu, zocelené totalitní zkušeností, jsou proti novému náboženství otrlejší než země tradičního Západu. Dělejme všechno pro to, abychom zůstali sekulární společností.