Čeští socialisté udělali jako obvykle z prvomájového shromáždění předvolební agitační středisko. V Praze řečnil u Křižíkovy fontány Jiří Dienstbier, jeho předseda pak předváděl své rétorické schopnosti ve Vyškově.
Tématem, k němuž se Bohuslav Sobotka upíná především, jsou předčasné volby. Chtěl by je hned po Novém roce, jelikož ODS to v krajských a senátních volbách určitě projede a Nečasovi nezbude než to zabalit. Beztak si vláda dovoluje přespříliš, vždyť "přežila poslední krizi proti vůli většiny občanů". Pan Sobotka v tom má jasno: Premiér pravicové vlády, jakmile uzří nespokojenost obyvatel své země, musí okamžitě běžet na Hrad a předat prezidentovi svou demisi.
Hned po pádu vlády vyhrají volby sociální demokraté a naše společnost se vrátí zpět - ke "spravedlivému sociálnímu státu". Což je pitomost, jaké nedosáhli ani komunisté, natož aby se ji podařilo uskutečnit v demokratické společnosti. Problém pana Sobotky, potažmo celé sociální demokracie je v tom, že má sice plná ústa líbivých frází, ale řešení, jak vyjít z krize bez větší újmy na hospodářství a životní úrovni obyvatel, nenabízí. Chce takzvané progresivní zdanění - tedy jinými slovy to, co včera říkal pan Grospič, kandidát na předsedu komunistů: "Vyšší zdanění bohatých, kteří bezostyšně sají peníze z kapes obyčejných lidí." V tom budou oba pánové zajedno, boháče oškubat a pak jim zatnout tipec úplně.
Další recepty na řešení hospodářských potíží? Boj proti korupci, účelné čerpání evropských peněz, zdanění velkých firem a hazardu, podpora nových pracovních míst... Jedno heslo prázdnější druhého, nic víc.
Předseda ČSSD by rád ukázal svaly, zatím se ale zmůže pouze na svalnaté řeči. Kdyby skutečně Nečasova vláda padla, zůstal by na to koukat s otevřenými ústy - přesně jako jeho předchůdce Paroubek, který také usiloval o pád vlády a když se mu to konečně povedlo, ukázalo se, že neví jak dál. Od pana Sobotky se můžeme nadít něčeho podobného, jen v mnohem fraškovitější podobě, neboť dějiny se opakují - jednou jako drama, podruhé jako komedie.