Starostové a nezávislí mají silnou pozici v lokální politice, neboť oni skutečně makají: vzestup našich měst a vesnic je očividný a kdo to nevidí, nejspíš to vidět nechce a není mu pomoci.

Jejich sebevědomí oprávněně stouplo po posledních krajských volbách a bezděky i proto, že se TOP 09 dostala na kraj propadla brzy poté, co se s topkou starostové rozešli. Pragmatické uvažování je dovedlo k závěru, že by ale bylo přece jen užitečné se spojit, a volba padá především na lidovce.

To je úvaha snadno pochopitelná a svoji logiku má. Lidovci vstali z hrobu, ztratili pověst kluzounů, kteří se všude vecpou, aby tam troškařili na tom svém jistém, a získali si respekt. Koncept prosazuje především šéf hnutí Petr Gazdík. Obává se totiž, že by po volbách mohl vzniknout koaliční duumvirát čili diarchie ANO – Okamura. Tahle vize není nikterak fantastická. Ještě dva tři atentáty okořeněné nadutým mentorováním, jaké předvedl v těchto dnech bývalý německý ministr zahraničí Kinkel, a okamurovci mají budoucnost ve sněmovně zajištěnou. Vítězný Babiš pak bude jejich podporu potřebovat. Změna názoru mu nedělá problémy, protože žádné nemá, je to čistý praktik moci. Okamura by se na jeho šosu jistě rád svezl už proto, že v turbulentních dobách není nouze o prudké, nepředvídané vzestupy.

Tohle vše zřejmě vězí za úvahami Petra Gazdíka. Neprosadí vizi snadno. Nevěsta KDU-ČSL neřekla své sladké ano a její obava o ztrátu identity je vcelku oprávněná. Možná vsadí na malou domů a na to, že lidovci přežili všechny režimy a přežijí Babiše s Okamurou taky. Každopádně je třeba ocenit Gazdíkovu strategickou koncepci – teď jasně ukázal, že přemýšlí o několik tahů dopředu.

Hradní sedmička
Sedm lidí v úterý sdělilo Miloši Zemanovi svůj názor na to, zdali by měl kandidovat v nadcházejících prezidentských volbách. Sám Zeman už dříve řekl, že vezme jejich názory na vědomí a bude o nich přemýšlet. Své rozhodnutí oznámí 10. března, v den zahájení sjezdu sociální demokracie.

Přirozeně že má prezident plné právo se radit, s kým chce, a má svou hlavu a rozhodne se sám. Ale přesto tohle tajemné setkání se sedmi rádci je takové hodně monarchické. Za daného stavu věcí je to na pozvednutí obočí. Kdyby měl prezident významné exekutivní pravomoci, byl by to důvod k obavám, ne-li rovnou k děsu.