Reagan demaskoval Sovětský svaz jako nemohoucího obra na hliněných nohou, kdežto Jan Pavel II. povzbudil své spoluobčany Poláky k aktivnímu boji s komunistickou mocí. V Čechách jsme si nikdy nenavykli brát Poláky moc vážně. Vyráběli špatná auta a šmelili s cigaretami. Je to ale středoevropská mocnost a jejich elity, včetně, to je třeba dodat, elit komunistických byly v závěrečné fázi komunistické éry na mnohem vyšší úrovni, než byly elity naše. I polský diktátor Wojciech Jaruzelski byl intelektuálně i morálně nekonečně výš než trapný škrhola Milouš Jakeš a jeho tragický předchůdce, zlomený vězeň komunistických mučicích bunkrů a přesto věrný komunista Gustáv Husák. Polákům – a jistě pod Wojtylovým vlivem – se podařilo postavit proti moci strany moc dělnických mas. S tím si moc nevěděla rady. Toho či onoho zlobivého intelektuála mohla zavřít nebo vyhnat do exilu, ale nemohla pozavírat nebo vyhnat loděnice v Gdaňsku.
Vatikán už za Jana Pavla II. Vyráběl blahoslavené a svaté na běžícím páse, masová produkce se nevyhnula ani duchovním záležitostem. Je v tom politika zaměřená zvlášť na Třetí svět. Na dění v našem historickém prostoru to asi moc velký vliv nemá. Buď jak buď, Karol Józef Wojtyla si zaslouží všechny pocty světa. Proč ne blahořečení a po rozumné lhůtě i svatost. Vzpomínejme na něho s povděkem.