Teatrálním a zjevně nesmyslným odchodem z Fischerovy vlády ale zelení jen ukázali svoji neschopnost pozitivně se podílet na správě veřejných věcí: přes všechnu snahu se jim nepodařilo veřejnosti objasnit, co má společného odchod ministra pro lidská práva s emisemi elektrárny v Prunéřově.

Výsledek jejich kroku? V míře grotesknosti samozřejmě nedosahuje směšnosti "zásadového" Jana Rumla, který svého času bezděky přispěl ke vzniku opoziční smlouvy ODS a sociální demokracie. Místo zeleného ministra zřejmě budeme mít Rut Bízkovou, která podle toho, jak se projevovala včera v rozhlase, budí dojem rozumně uvažující dámy. Několikrát upozornila na to, že nejde o problém, čímž měla zřejmě na mysli technický problém, ale o kauzu, tedy politickou všivárnu. Schvalování vlivu takové stavby, jako je elektrárna, je složitý odborný proces, kdežto lidé, pro něž jsou svaté jejich ideologické teze, sázejí na lezení po komínech, nikoli na odbornost. V článku na iHned čteme:

Podle DNV vypustí levnější elektrárna plánovaná ČEZ do ovzduší ročně o 205 tisíc tun CO2 více než nejlepší technologie. Ročně u nás ale uniká do ovzduší 140 milionů tun tohoto plynu. Prunéřov navržený ČEZ za 25 let životnosti vyprodukuje 5 milionů tun CO2. Necelá čtyři procenta ročního objemu emisí v zemi. Odůvodňuje to ekologickou válku?

Jistěže neodůvodňuje. Jenže ideologické války mají důvod samy v sobě. Kdyby zelení "neválčili", ztratili by smysl existence. Z nedostatku jiné zábavy pak válčí mezi sebou, jak hezky předvedli, když se dostali vlivem výzkumů veřejného mínění do parlamentu: přesně jak bylo předvídáno se rozhádali a nakonec přispěli k ostudnému krachu vlády, v níž seděli, v nejméně vhodnou chvíli. Takže jest si přáti, aby válčili dál, ale mimo parlamentní půdu. O tom ovšem rozhodne volič.