V rozhovoru s Thomasem Kulidakisem slíbil Andrej Babiš v sobotním Právu, že koalice zažije peklo (zde). Reagoval tím na vládní nápad zvýšit věk odchodu do důchodu a změnou valorizace. Peklem měl na mysli chystané obstrukce. Morálně k nim má ANO právo, Babiš připomněl, že když byl opoblok v opozici, obstruoval EET po 270 dnů. „Máme větší výdrž,‟ řekl Babiš.
Přitom zrušení EET Fialovou vládou byl zrovna krok, který neprospěl bilanci veřejných financí. Jen stručně připomenu – po zavedení EET hospody brutálně zdražily (bezdůvodně, náklady se jim nezvýšily vůbec nebo jen minimálně) a po fialovém zrušení… zdražily ještě víc.
Ale o to teď nejde, tématem je peklo, tedy chystané obstrukce.
Nastane smutný negativní obraz boje už dobojovaného. Babišova vláda chtěla zavedením EET přinést do státního rozpočtu peníze, které jinak unikaly šedou ekonomikou. Opoblok jí v tom populisticky bránil obstrukcemi. Byly volby, karty se obrátily, a teď se vláda snaží dát rozpočet ne do pořádku, ale vyvést ho z cesty do propasti, takže ANO podle zásady „když mi dáš facku, dám ti dvě‟ bude její snahy obstruovat. Přitom až ANO příští volby očekávaně vyhraje, mohlo by mít problém když ne vyřešený, tak aspoň zmírněný a hněv lidu by se obrátil na Fialu a jeho tým a pomohl by ANO volby vyhrát. Logika a troška machiavellismu by tedy opozici napovídaly, aby kušnila a vytvářela dusno, ale nakonec aby tu horkou kaši vlastníma rukama opoblok umíchat nechala – popularitu mu to rozhodně nezvedne.
Kdepak. Babiš se rozhodl dělat peklo.
Může se tedy stát, že vládní demoblok využije své většiny ve sněmovně i senátu prostě k tomu, že změní jednací řád… jak se o to snažil sám Babiš když se vymezoval proti zbytečnému žvanění v parlamentu (předčítání Ferdy Mravence) a navrhoval kopírovat regule panující v Bundestagu.
Bylo by dobře, kdyby se to stalo. Nakonec by z toho profitovalo i ANO, až bude vládní stranou. Obstrukce a poutání k pultíku by měly být prostředkem poslední záchrany v absolutně mezních rozhodnutích. Naši předkové v říšském sněmu i demolovali lavice, i to patří k demokracii. Je ale hloupé, když se obstrukce stanou rutinní parlamentní praxí a k tomu to zřejmě směřuje, pokud se řád nezmění.
Jak to dopadne uvidíme. Nezbude než krátce zauvažovat nad Babišovým konceptem.
Politik, je-li politikem, by se měl snažit o konsensus. Babiš nastoupil jako protestní síla Akce Nespokojených Občanů. Všechny kolem sebe označil za zloděje a polistopadový kartel. Získal značnou odezvu, nespokojených občanů je vždycky dost. Ale není jich nadpoloviční většina. Útokem proti SPD a ČSSD dal najevo, že chce na sebe strhnout absolutně všechny nespokojené. Že nechce být politikem, tedy člověkem hledajícím spojence s dohodu. Chce být „capo di tutti capi‟.
Na to se mu se dá říct jen jedno:
I kdyby se vám to mělo povést, pane Babiši, a vyloučené to není, jelikož vyloučené není nic, jakmile z vás bude capo di tutti capi, po počátečním jásotu ti nespokojení budou dál nespokojení, neboť takový je jejich úděl. A ti vám vytrhají peříčka ze zadečku.