Andrej Babiš rozpouští svěřenský fond, který od roku 2017 opatroval akcie jeho Agrofertu. Krok vysvětlil hodně stručně pro ČTK, že totiž hodlá do budoucna uspořádat své věci s ohledem na svou rodinu, kdyby se s ním mělo něco stát. Touto floskulí se obvykle opisuje obava, že to s námi šlehne a že brzy zakokrháme, neboli sklapneme paraple a zaklepeme bačkorama. Nikde nevidíme žádné známky toho, že by něco podobného Andreji Babišovi hrozilo. Vypadá skvěle, je plný energie, objíždí republiku a zatápí vládní koalici pod kotlem. Té jdou preference zvolna dolů, jemu stoupají. Co ho tedy přivedlo k rozpuštění svěřenského fondu?

Nic nám do toho není a hlavně, nemá to žádný význam pro českou politiku. Převod do fondu si vynutilo Česko A v rámci boje proti „střetu zájmů‟. Efekt to nemělo žádný. Když se Fialova pětikoalice ujala vedení země, čekalo se, že nastane „deagrofertizace‟. Nestalo se vůbec nic, o čem by se širší veřejnost dozvěděla. Žádná odhalení, žádné čistky, žádné zveřejněné skandální dokumenty. Deagrofertizace je jen prázdný slogan, jako byl pokus o kriminalizaci Babiše prázdné gesto. Vynucený převod do svěřenského fondu bylo jen prázdné gesto, bezzubý tah. Aktuální zrušení fondu nevyvede jeho voliče z míry. Jak by mohlo, když je nevyvedlo z míry nestoudné zdražování potravin. Agrofert by mohl být snadno – a oprávněně – terčem hněvu veřejnosti. No a vida, navzdory tomu preference ANO stoupají a dávají Babišovi naději na vítězství v příštích volbách.

Výsledek toho všeho? O Babišovi se mluví. O nikom se už deset let nemluví tolik, jako o něm, ať je ve vládě nebo v opozici. Možná, že se jednou bude při pohledu do minulosti říkat „za Babiše‟, jako se říká „za Klause‟. Rozdíl je v tom, že „za Klause‟ se pohnula země o míle dopředu, kdežto „za Babiše‟ se nimráme v pitomostech, jako je Čapí hnízdo nebo svěřenský fond Agrofertu.