Až ve čtvrtek a dále
Proto chvála bohu, že životní úrovní takzvaně zaostáváme. Je zajímavé, že v těchto dnech neslyšíme slova uznání natož chvály, že si nelehla ani jedna česká banka. Pořád jsou na tapetě krachy bank z minulosti - k nim došlo během transformačního procesu, kdy se bezesporu hodně kradlo, ale také bezesporu hodně riskovalo a bezesporu bylo těžké odhadnout, která investice je zdravá a která je špatně spočítaný hazard. K téhle minulosti, která sotva bude mít opakování, se hodně lidí vrací - a nevšímá si toho, že současnou světovou bouří proplouváme sice rozcuchaní, ale bez strhaných plachet, natož pak přelámaných stěžňů.
A co na to odbory? Jak řečeno, chovají se standardně. Destruktivnost jejich počínání se projevuje dlouhodobě. Kdepak je dnes kupříkladu silný britský automobilový a motocyklový průmysl? Odbory ho vytlačily. Česko má dnes silný automobilový průmysl. Odbory stávkují, když firma Hyunday potřebuje mimořádné směny, aby uprostřed světové krize využila mimořádného zájmu o své výrobky a pokusila se ho uspokojit: těžko budeme hledat křiklavější příklad odborářské nezodpovědnosti. Takže pozítří odboráři ukáží zuby, aby si předáci zasloužili svou mzdu. Dojde ke kompromisu, o němž se jednalo už před stávkou. Jenže před stávkou nebylo možné ho vydávat za bojem získané vítězství.
To bude možné až ve čtvrtek a dále, viďte, pane Zavadile.
