Nové znění antidiskriminačního zákona má dát jasnější pravidla ochraně před diskriminací kvůli rase, pohlaví, sexuální orientaci nebo věku. Jenže estébácká minulost, to není rasa: rasu si člověk nevybírá, estébáctví si zvolil. Pohlaví si nikdo nezvolil. Věk si nikdo nezvolil. O sexuální orientaci lze diskutovat, ale dejme tomu, že je též vrozená. Vázací akt s StB ale byl aktem vůle jednotlivce. Navíc, lustrační zákon nevede štvanici vůči někomu. Jenom definuje podmínky nutné k přijetí klíčově důležitých funkcí ve státní správě, tečka. Nic jiného lustrační zákon nedělá. Je to tedy další příklad komunistické - neutuchající - drzosti, že poslankyně Rjubrová spojuje lustrační zákon s antidiskriminačním zákonem. Ona, poslankyně za stranu, která z principu diskriminace učinila hlavní osu nadvlády nad celou společností. Byli to komunisté, kteří vytvořili soubor kast: nejvýše stáli komunisté, pak nestraníci s komunisty svázaní, pak nestraníci obyčejní, pak komunisté vyškrtnutí, pak komunisté vyloučení, pak nestraníci trestaní... a bylo to ještě složitější a hnusnější, než stačím na těch několika řádcích připomenout. Není to dávná minulost, platilo to do listopadu 1989, tedy žádný středověk, kdy se upalovali Janové Husové a Johanky z Arcu. Ti lidé, kteří to vymysleli a udržovali a kádrovali a ničili lidi i tím, že je k estébáctví nutili, ti jsou mezi námi. Lustrační zákon jim brání k návratu do výjimečných špičkových funkcí v oblasti řízení státu.
Komunisté chtějí tento zákon zrušit. A Paroubek jim k tomu napomáhá.
Bohumil Doležal má pravdu, když připomíná, že čas na mobilizaci nastal až teď.
A Kalousek? Ten by měl přestat žvanit a měl by odejít ze spoluvlády... až teď. Protože Paroubek si vybírat nebude. Už si vybral, bolševiky a estébáky. Musí si vybrat Kalousek, potažmo jeho strana, vybrat totéž, buď slušnost, nebo komunisty a estébáky.