Je ovšem otázka, zda konec bude tak hořký, jak hořce vypadá a jak to všechno dopadne. Jde o angažmá ČSSD ve vládě Andreje Babiše. V neděli se k tomu v televizi vyjádřil místopředseda strany Roman Onderka. 

Podle něho by ČSSD z vlády odešla, jenom kdyby byl Babiš odsouzen. To je něco tak astronomicky vzdáleného, že je to mimo politickou realitu. ČSSD tedy s Babišem zůstane.

Andrej Babiš s největší pravděpodobností z funkce předsedy vlády neodejde. Opozice ho k tomu nemůže donutit nikoli proto, že je – jak mudrcové tvrdí – roztříštěná nebo postrádá vůli k akci. Nemůže ho donutit, protože má málo poslanců a těch má málo, protože je lidi nezvolili v dostatečném počtu. Kdyby jich zvolili víc, někdo z nich by teď řídil vládu a Babiš by byl v opozici, pokud by ho bavilo být v politice. Takto prosté to je.

Karikaturista Práva pan Kemel je výborný glosátor našich poměrů, nicméně jeho poslední kresba vybízí k přípodotku. Je na ní zobrazen Babiš s kytarou na pódiu přichystaný koncertovat, nikde nikdo a on se diví: Kde všichni jsou? No kde by byli, pane Kemel! Oni jsou u uren a hlasují pro ANO. Kdežto na mítinky chodí lidé, co hlasují pro strany malé nebo dokonce podměrečné.

Současná mela bude samozřejmě pokračovat. Obžaloba Babiše zjevně vázne a vyšetřování účetnictví jedné hospody je patrně ještě složitější, než se zdálo. Podobné to bude s prokazováním auditní zprávy z Bruselu. Podle toho, co bylo zveřejněno, obsahuje nějakých šedesát takových Čapích hnízd. Kolem každého bodu vypukne velmi podobná tahanice. V Česku je přece kolem všeho tahanice. Pan Fajt si vystavil fakturu a je z toho, jak jinak, tahanice. Měl právo, neměl právo? Kdo za to může a za co kdo může? Jsme v zemi, kde dva právníci mají tři právní pohledy. Ta věc se tedy potáhne pravděpodobně až do řádných voleb a pak se uvidí, zdali se sociální demokracii její výdrž vyplatí, nebo ne. Zatím to vypadá na prohru, ale nerozhoduje počet lidí před pódiem, ale počet lístků v urně.

Jednou je ale už patrné. Andrej Babiš si uvázal před vstupem do politiky obrovskou kouli na nohu, kouli jménem mediální dům Mafra. A druhé koule se nezbavil, to je koule Agrofertu. Mafru neměl kupovat a Agrofert měl prodat. Teď je na vše pozdě a musíme být nadále svědky a oběťmi nikoli blbé nálady, ale blbé politiky.