Aspoň víme, na čem jsme
Asi není v téhle zemi málo lidí, kteří doufali, že konečně někdo vykydá Augiášův chlív na ministerstvu obrany. Minulý týden jsem se tu nevlídně zmínil o "plukovnících", to jsem opravdu štěkal na nepravý strom. Vedení armády má jistě menší podíl než takzvané civilní demokratické vedení ministerstva obrany na tom, že se žádná větší armádní akvizice neodbyla bez skandálu a bez podezření z korupce. Nečinnost ministrů budila podiv, někdy až za hranicí běžného divení se. S bezstarostným opilcem, bohužel už nebožtíkem Antonínem Baudyšem byla aspoň legrace, menší potěšení vyvolal Karel Kühnl, který podepsal podezřelý nákup ve chvíli, kdy už se s ministerstvem loučil. S Vondrou přišla naděje, a s Vondrou přišla otevřená nenávist ze strany Miroslava Kalouska. Ministr financí tedy splnil svůj říjnový slib, že Vondru v úřadě ministra zničí.
Plyne z toho několik poučení. Především, kdo nosí na hlavě klobouk v téhle vládě. Je to dozajista Kalousek, rozhodně ne Nečas. Dál, na kšefty panující na ministerstvu obrany se nesmí svítit baterkou, natož aby se je někdo snažil zlikvidovat. Postihne ho páně Kalouskův hněv a když se pan Kalousek hněvá, nedá se proti tomu nic dělat, protože on nosí klobouk. No a konečně, o nějaké proreformní a protikorupční koncepci téhle vlády nemůže být řeč.
Bude nám ta koncepce chybět.
