Advokát Václav Vlk mi dal předevčírem kartáč za můj článek, v němž jsem vyjádřil obavu, že by si hospodářství definitivně kleklo, kdyby se právníci po ukončení kovidové krize vrhli na stát a oškubali ho na kost. 

Můj článek je zde, článek Václava Vlka zde. V rozmarném tónu, s odkazem na Ludvíka Součka a Stopařova průvodce po galaxii, mi vyvrátil mé tvrzení, že současná situace je bezprecedentní a že autoři aplikovatelných zákonů nemohli s takovou situací počítat. Doložil, že relevantní paragrafy jsou zcela v pořádku, a citátem Douglase Adamse to pak všechno vyjádřil naplno: vládní opatření jsou nehorázný zásah do podstaty života člověka a je to totéž, jako když Prostetnik Vogon Jelc oznámil úmysl vést galaktickou dálnici přes naši Sluneční soustavu. Všechno to vyjádřil erudovaně a vtipně, nicméně trvám na svém přesvědčení.

Ačkoli autor tvrdí, že od roku 2000 nastala mimořádná situace čtyřikrát, já tvrdím, že nepamatuju pandemii zasahující pět kontinentů, která by vedla k uzavření hranic, zrušení letecké dopravy a útlumu hospodářského života na celém světě. Václav Vlk hovoří o čtyřech takových případech od roku 2000. Možná mi něco uniklo, anebo on srovnává nesrovnatelné. Myslím, že bé je pravda.

Z toho odvozuji, že právní nároky na stát ve věci odškodnění jsou dle litery zákona bezpochyby v pořádku, však jsem to ve svém článku připustil, pochyby mám nadále z hlediska mravního. Tento aspekt zde nevyhnutelně je, a už jsem na to narazil v úvodu této odpovědi. To, že Václav Vlk srovnává vládní opatření s nestoudnou arogantní svévolí galaktického Prostetnika Vogona Jelce, je nehoráznost. Moc si přeji, aby to byl výraz jeho osobního postoje a nikoli vyjádření sdíleného pohledu právnické obce. Pak bych se nezhrozil jen nad postojem jednotlivce, ale vyděsil bych se postojem celého stavu.

Jsou zde jasné indicie, že si právníci na stát opravdu brousí zuby. Mají paragrafy na své straně, o tom netřeba pochybovat. Jestli se skutečně do státu pustí, pak budou mít hody, protože škod za této bezpříkladné celosvětové krize vzniklo bezpočet. Protože jsme na začátku té křížové cesty, nelze je dosud ani vyčíslit. Jen k tomu musím znovu opakovat, že mi přijde nechutné, když je to baleno do moralistní omáčky s ideologickou pomazánkou, že stát využil příležitosti k zásahu do podstaty života po vzoru Vogona Jelce a jeho galaktické dálnice. Nemyslím si, že stát jedná jako galaktický arogant. Naopak jeho zásahy vnímám jako adekvátní bezpříkladné situaci. Mimochodem, v této souvislosti je pikantní, že rakouští právníci se chystají žalovat rakouský stát, že podlehl lobby turistického průmyslu a nezasáhl do podnikání včas. On pak zasáhl a neudiví mě, že jiní právníci pak budou vymáhat náhrady škody ve prospěch těch, kteří zásahem státu museli své hotely a sjezdovky zavřít. Možná dokonce ti samí.

Václav Vlk použil formulaci, podle níž jsem řekl, že žaloby vymýšlejí právníci, jimž se ten stav hodí, aby měli kšefty a loupežili na státu, nemají morálku. Nic takového jsem nenapsal, jelikož si to nemyslím. Ale taky si nemyslím, že – a to je citát z jeho článku – svobodě rozumí právníci. Jenom to jsem napsal, a trvám si na tom, že kdo na tom stoprocentně vydělá, to jsou právníci, kteří ty žaloby povedou. Jejich palmare je zaručeno, aspoň máme jedno odvětví, které má prosperitu nalajnováno a třeba nám pozvednou HDP. To je prostě fakt.

Uklidňuje mě, že ne všichni právníci se ohánějí svobodou hlava nehlava jako Václav Vlk. Jako uklidňující hlas rozumu jsem přijal článek Daniely Kovářové, někdejší ministryně spravedlnosti. Ve svém článku na Info.cz (zde) konstatuje, že stát se nemůže vykroutit z odpovědnosti za škody, které vznikly v souvislosti s nouzovým stavem. Tím vyjadřuje jinými slovy to, co tvrdím já, když nepochybuji o tom, že paragrafy budou na straně žalujících. Svoji úvahu ale uzavírá slovy, jež podtrhuji a desetkrát podepisuji a jsem jí za ně vděčný:

Docela jinou otázkou je ekonomika státu. Česká republika nebude mít dostatek financí na úhradu všech škod. Moudrá vláda by předešla soudním sporům (a mimochodem také zahlcení justice) jiným způsobem odškodnění.

Ano, to je jiný pohled jinak mravně založeného právníka než stanovisko, že mimořádný stav je akt arogantní zvůle, namířený proti svobodě občana.