Lépe by bylo říci – zkusme to s armádou. Dokud se to nezkusí, nelze hodnotit, zda je armáda skutečně na chytrou karanténu připravena. Spíš to vypadá, že na ni není připravena veřejnost.

Důvody jsou mnohé, po ruce dva: především jde o zcela novou situaci. Jde o něco jiného než požáry a povodně a vichřice a bouračky. Epidemii v tomto rozsahu jsme nikdo nezažili – a je vcelku jedno, zda je to epidemie smrtící nebo skoro smrtící nebo neškodná. Prostě tu je a funguje jako společenský a ekonomický fenomen. Z toho samozřejmě vzniká tápání a směřování do slepých uliček.

Odpovědnost leží na vládě a na agenturách na vládu navázaných. A tady jsme u druhého problému. Chytrá karanténa má svoji podstatu v evidenci a dosažitelnosti osob. To je politicky citlivé téma. Bohužel, podařilo se vyvolat zásadní nenáladu a podezíravost. Chytrá karanténa je pokládána velkou částí veřejnosti za jakýsi předvoj Orwellova státu.

Na strach z Orwella samozřejmě nelze vše svádět, Jsou tu i problémy čistě technické a jestli do nich vstoupí armáda a pomůže je řešit, bude jen dobře. Armáda získala u veřejnosti více bodů při povodních než hrdinstvím v Afghánistánu, to je třeba mít na paměti. Je to disciplinované organizované těleso vycvičených motivovaných lidí a jako takové by mohlo přispět ke prospěch věci.

Ještě drobnost na závěr.

V Praze zase o víkendu hořelo, nějaký sklad na okraji města. Hasí se to, jeden hasič má problémy.

Mysleme na tyto lidi. To jsou vojáci v nikdy nekončící válce proti chaosu. Požár je chaos. I pes, který spadl do kanálu, je příznak chaosu. A naši hasiči jdou do plamenů anebo se nechají uvázat za nohy a spustit do šachty a zachraňují psa. Buďme šťastni, že máme takové lidi za zády. A buďme rádi, že máme armádu, která do toho půjde, když to civil podělá. Což, jak to vypadá, se stalo.