Ministryně financí Alena Schillerová ujistila v neděli veřejnost, že dvě procenta HDP na obranu jsou v současnosti maximální reálný limit. Stalo se to krátce poté, co republika dostala kartáč od amerického velvyslance. Situace opravdu horká je, už proto, že za humny hoří válka už pátým rokem a garant naší bezpečnosti rozjel nový konflikt na Blízkém východě. Z něho nemáme dojem, že je veden s rozumnou úvahu za jasně definovaným cílem. Nicméně i za horké situace je dobré zachovat chladnou hlavu.

Připomeňme si, jakou proměnou prošla naše armáda od převratu. Do nové doby vstoupilo těleso s 200 tisíci muži v aktivní službě se zázemím záložníků, kteří prošli výcvikem za povinné služby a byly pravidelně voláni na cvičení (byl jsem na cvičení osmkrát). Byla to armáda vševojsková, údajně cvičená na obranu, ale fakticky připravovaná k útoku západním směrem… až Kreml vydá rozkaz. Naštěstí k tomu nikdy nedošlo.

Povinná služba byl zrušena a postupně vznikl organismus profesionální armády s 25 tisíci vojáky. Zkušenosti získala v zahraničních misích. To je nesmírně cenná devíza, zvláště pro její vedení. V druhém kvartálu století se však zdá, že svět o naše exporty demokracie stojí ještě méně než kdykoli před tím a bude třeba se vrátit k teritoriální obraně.

Z toho plyne důležitý závěr: armáda změní koncept, doslova přestavba. Povinná vojenská služba je politicky neprůchodná… zatím, ale k nějaké formě se dojít musí. To je obrovský úkol. Je o to složitější, že horká válka na východě objevuje nové způsoby boje. Za této situace se navyšuje rozpočet na obranu. Představme si, že by Schillerová přepsala rozpočet s tím výsledkem, že by vznikl balík o objemu 5 % HDP. Americký velvyslanec by byl nadšen, ale museli bychom se nerudovsky ptát, kam s ním. Bylo by to, asi jako kdyby někdo přišel a vrazil mé rodině padesát mega na vylepšení domu. Co s tím? Zlaté okapy? Postavit věž?

První krok Andreje Babiše nevyvolal velký optimismus: ministerstvo obrany je v gesci SPD, tedy antisystémové strany, která navíc přivedla do sněmovny vyslovené kolaboranty s nepřátelským režimem. Zdá se ale, že se ministr Zůna dokázal chovat rozumně.. Jeho kroky těžko posuzovat, je brzy.

Hodně bude záležet na komunikaci s veřejností. Předchozí hlava rezortu, ministryně Černochová, v tomto ohledu předváděla destrukci: spolčila se s opozičním politikem Pavlem Růžičkou a vedla válku s generálním štábem. Její akviziční činnost je přinejmenším nepochopitelná, rozhodně ale nebudí důvěru. To ale je minulost. Co bude dál?

Nevíme, ale na komunikaci s veřejností by politici i vojáci měli položit velký důraz. My musíme věřit, že to co se děje, je rozumné. Potom i přesun financí od pověstného másla ke kanónům bude přijímáno jinak, než je tomu osud. Dosud, kdy se kupovaly vyježděné Leopardy, které na ukrajinské frontě hoří jak papíroví čerti. Rádi bychom viděti projekt, kterému jsme schopni uvěřit.