Ano, žijeme v nejlepším období naší země
Konjunktura nikdy nebude stejná pro všechny a ti, kteří z ní vytěží míň než jiní nebo vůbec nic, budou vždycky víc křičet a výsledkem nebude žádný libozvuk. Objektivně vzato, mimořádně příznivé období skutečně prožíváme a doceníme ho, až nastanou horší časy a budeme se ohlížet zpět.
Klaus sestavil svůj projev optimisticky a sebevědomě. Zapadá do konceptu jeho strategie před volbami na prezidentský úřad. Z tohoto hlediska byla klíčová pasáž o komunistech a ta byla překvapivě zdrženlivá, cituji:
Svými následky naše novodobé dějiny poznamenal na dobu nejdelší únor 1948. Vůči, po něm následujícím čtyřem desetiletím, lhostejní či smířliví být nesmíme. Při jejich hodnocení ale nevystačíme s líbivými proklamacemi, které někteří dnes tak snadno zastávají, protože je už nic nestojí. Bojovat včerejší bitvy není příliš obtížné a odvážné. Nostalgicky vzpomínat na onu prazvláštní jistotu rovnosti v bezmoci a útisku tehdejší doby přijatelné také není.
Klaus tlačí Švejnara, svého doposud jediného protikandidáta, do pozice člověka, který se komunistům podbízí. Věta o "nostalgickém vzpomínání" je dokonce v jistém smyslu vůči komunistům provokativní, protože oni soustavně na dobu otroctví navazují a chtěli by ji znovu nastolit po "přechodném období", jež slibují svým stoupencům. Je to v jistém smyslu výzva Švejnarovi, protože se teď od něho bude čekat reakce: zdrženlivěji se vůči komunistům lze jen těžko vymezovat! Musel by jít do konfrontace, a to by znamenalo jeho prohru, protože komunisté jsou v roli arbitrů, anebo by musel jít komunistům naproti a to by znamenalo body i u části zelených a sociálních demokratů: ti inteligentnější z nich si uvědomují, že komunisté jsou jejich zásadní protivníci - a v dobách pro komunisty příznivých i věznitelé a vrazi.
Podškrtnuto, sečteno, v novoročním projevu se Václav Klaus opět osvědčil jako zkušený a vyzrálý politik, který jde za svým cílem, tedy za znovuzvolením do funkce prezidenta republiky.