Týden po Petrovi Fialovi vystoupil v Partii Terezie Tománkové vůdce opozice Andrej Babiš. Zvláštní je, že tentokrát se nestrhl žádný shitstorm kolem toho, že Babiš byl ve studiu sám a měl jen moderátorku jako oponenta – jak jsem tu o tom psal minulý týden. Rozhovor trval hodinu a napjatě jsem čekal na špek takového kalibru, jako když se Fiala kál za to, že po vypuknutí války vláda nerevidovala vládní program a dál jela neudržitelnou agentu nezvýšit daně. Nic podobně významného jsme od Babiše neslyšeli, snad jen slib, že se podnikům sníží daně. Nic neříkající profesorský proud uhlazených řečí z minulé neděle vystřídal vodopád výkřiků makaka mávajícího papíry – fotka ministra dopravy Martina Kupky s Matteo Salvinim se v záplavě denunciací objevila opakovaně.

Zajímavé snad bylo jen Babišovo prohlášení, že hodlá dělat zahraniční politiku sám a že tedy je v podstatě jedno, kdo bude ministrem zahraničí. Program narýsoval v hrubých rysech – je opřený o Patrioty pro Evropu, kteří nabývají na síle a budou usilovat o proměnu Evropské unie. Odejde od Green Dealu – a Babišova vláda nezavede emisní povolenky na benzín a vytápění, jak na to Petr Fiala přistoupil a jeho vláda šikovně odsunula tak, aby se tím nemusela zabývat.

Dojem je z toho všeho tristní. Na jedné straně bezvýrazné vládnutí pod taktovkou někdejšího historika starších dějin v Muzeu Kroměřížska, na druhé straně zmatený oligarcha toužící po vládě jedné strany.

Nejít k volbám je lákavé, ale řešení to není...

Myslím si, že příští čtyřleté období (možná bude kratší) bude pro Evropu kritické, že současná stagnace musí vyústit do dramatických krizí a že to bude příležitost i k politické obrodě: místo hodnotové politiky a vysílání signálů se k rozhodování dostanou lidé typu kupříkladu Martina Kupky. To, že nyní spolupracuje s Matteo Salvinim, svědčí v jeho prospěch a je směšné, že se kvůli tomu stal terčem chaotikova útoku.