Amerika se rozhodla pokračovat ve válce o Evropu
Poměrem 311 ku 112 hlasů schválila v sobotu večer americká Sněmovna reprezentantů pomoc Ukrajině ve výši 61 miliard dolarů. Krátce před hlasováním uvedl prezidentský kandidát Donald Trump, že přežití Ukrajiny v současné válce proti Rusku je důležité pro Spojené státy tak i pro Evropu. Republikáni sice i tak většinově hlasovali proti (112 ku 101), kdežto demokraté byli takřka všichni pro pomoc, nicméně Trumpův hlas byl důležitý nejen pro tento krok. O dopadech Trumpova vyjádření i hlasování ve Sněmovně reprezentantů se bude kvalifikovaně diskutovat v následujících dnech. Pro lepší orientaci bych rád připomněl několik základních fakt.
Ozbrojený konflikt zahájili Rusové, to nepopírají ani odpůrci pomoci Ukrajině.
Ideologickou oporou slouží Rusům tvrzení, že cítili hrozbu ze strany Západu.
Pocit ohrožení je těžké komukoli vymlouvat, nicméně věrohodnost mu snižuje skutečnost, že Západ nemá politickou vůli, ale hlavně nemá vojenskou sílu potřebnou k napadení jaderné mocnosti.
Trumpovy takzvané sympatie vůči Rusku jsou jen propagandistický žvást jeho politických protivníků, hlavně pak demokratů. Ve skutečnosti vždycky, i za dob svého pobytu v Bílém domě, apeloval na budování evropské vojenské soběstačnosti a na odpoutání od závislosti na Rusku (vzpomeňme na jeho nátlak proti Nord Streamu). I svůj poslední projev zakončil výzvou „Evropo, probuď se‟.
Pomoc Ukrajině není projev lidumilství. Porušení zásady neměnnosti hranic v Evropě a očividným krokem k revizi výsledků studené války po roce 1990 Putinovo Rusko se vědomě a záměrně pustilo do konfliktu se Západem.
Znamená to, že pomoc Ukrajině je projev odhodlání Západu čelit ruskému revizionismu. Není to jen válka o Ukrajinu, je to válka o Evropu a Američané dali v sobotu najevo, že to tak chápou. Pokud by Rusko mělo prosadit svoji vůli, Západ by projevil slabost s osudnými následky, jaké si můžeme libovolně představovat. Malý příklad – současné zdražení benzínu je následek akcí Hútiů. Proti silné Evropě by si to nikdy nedovolili. V budoucnu můžeme čekat cokoli odkudkoli. Kdo například uhlídá podmořské kabely a produktovody?
Střet se děje ve světě, který se mění. Globální jih a nové regionální mocnosti se netají nevůlí a často až nenávistí vůči Západu. Mají k tomu mnoho důvodů historických (kolonialismus) i jiných. Tyto státy převážně nejsou demokratické podle našich standardů a mají různé žebříčky hodnot. Síla je u nich převažující argument. Ke slabosti se nechovají gentlemansky a lidumilně: je to pro ně výzva k získání výhody.
Válku na Ukrajině zjevně nelze vyhrát v maximalistickém pojetí. Je ale nutné zabránit ponižující prohře a v dalším kroku je absolutně nutné posílit obranyschopnost západního společenství.
Je třeba vidět, že jsme jeden velký Izrael a všichni nás nenávidí a pohrdají námi. Vývozem demokracie a poučováním o lidských právech jenom lijeme olej do ohně. Pevnost odhodlání a sebevědomý postoj, to je něco, na co se v posledních třiceti letech v euforii nad zrozením světa porozumění a spolupráce zapomnělo.
Snad to dojde i těm, kdo ještě dnes krátkozrace brojí proti válce a volají po bezodkladném uzavření míru.
Ten jednou uzavřen bude, ale k jednacímu stolu se musí přistoupit se sukovicí v ruce. Zatím postáváme s kalhotami staženými do půl stehen.