Je to citlivá věc. Včera startovalo z Mošnova obří letadlo Mrija naložené obrněnými vozy MVP, směr Nigérie, jako součást dodávky vojenského materiálu určeného k boji proti vražedné organizaci Boko Haram. Nezaznamenal jsem jediné slovo protestu. Boko Haram je vnímán jako padoušská organizace a vše, co slouží k jejímu vyhlazení, je tudíž dobré.

Na jaře 2000 poslala Česká republika na Srí Lanku tanky, transportéry a raketomety a posílala je tam dál, až byla poražena organizace Tamilští tygři. Dozvěděl jsem se o tom až letos, právě na Srí Lance, kde místní obyvatelé, i ti prostí, o existenci České republiky vědí. Velebí někdejšího prezidenta Václava Havla a věří, že vojenská pomoc je jeho zásluha. Pravda, mluvil jsem se Sinhálci, nikoli s Tamilci. Tam už není tak snadné rozeznat, kdo je hodný a kdo je ten zlý, kdo má nosit bílý a kdo černý klobouk.

Pokud jde o ukrajinský spor, tam je to ještě méně dvoubarevné a je to stanovisko Neviditelného psa od začátku sporu, kdy ještě většinově plálo nadšení nad snahami ukrajinských demokratů vymanit ze z totalitních spárů Ruska. Česká zahraniční politika je naštěstí v mnohém ohledu podobná stanovisku prezentovaném v těchto dnech Angelou Merkelovou za návštěvy v Budapešti. Na rozdíl od Viktora Orbána, který je, možno-li, ještě víc proputinovsky naladěn než Miloš Zeman, je Merkelová zastánce pevného postoje v této věci, to jest: trvat na ekonomických sankcích a tlačit všechny strany sporu k dodržování už uzavřených dohod. Ty ovšem byly uzavřeny ještě dřív, než se začalo střílet ve větším měřítku.

Do toho nyní přicházejí hlasy z Ameriky, že by bylo třeba Ukrajinu vyzbrojit. Toto není stanovisko Merkelové, ta to výslovně odmítla, a chválabohu to není ani stanovisko naše. Mohlo by se stát, že USA zůstanou se svými snahami zasáhnout v evropském konfliktu jako kůl v plotě a pak s úžasem zjistí, že se příkop mezi nimi a Evropou prohlubuje.