Pokud dnes někdo aspoň nějak vnímá korejskou válku, pak je to z perspektivy televizního seriálu M.A.S.H. Ten svého času otočili na Nově třikrát, všech 256 dílů, jenže ono je to zase čtvrt století. A navíc si i tenkrát spousta lidí myslela, že se to odehrává ve vietnamské válce.

Přitom vpád Severní Koreje pod vedením dědečka současného Kima – a s požehnáním Stalina – byl naprosto čistý akt agrese, jako by to bylo podle Hitlerova scénáře. Stalo se to 25. června 1950, přičemž v půli září komunisté obsadili 90 % území Jižní Koreje. Tehdy ovšem OSN byla organizace, která dosud nebyla ve vleku podivných, leckdy obskurních států a pseudostátů, a tak se stalo, že pod vlajkou OSN se Američanům podařilo bleskovým úderem vytvořit po vylodění předpolí a do konce října už dosáhli čínských hranic. Následovala invaze milionové armády takzvaných čínských dobrovolníků a svět se ocitl na kraji další světové války. Skončilo to patem, v podstatě obnovením stavu před zahájením nepřátelství a tak je to dodnes, bez vidiny ukončení konfliktu.

Severní Korea je zřejmě nejhnusnější diktatura současného světa. Civilizační rozdíl mezi oběma státy je úděsný. A přece, ani tento rozdíl nebrání lidem určitého typu nadále vzývat komunistickou ideologii.

Fakta o válce se objevila v našich médiích. Ale bylo by dobře připomenout, že se nebojovalo jenom na Dálném východě. Komunisté aktivovali užitečné idioty po celém světě pod heslem Ruce pryč od Koreje. Škoda, že nikdo nepřipomíná, kdo všechno tehdy křičel a demonstroval a psal traktáty a básně a maloval obrazy… a ve výsledku se zasloužil o to, že ještě sedmdesát let po té agresi jsou na sever od 38. rovnoběžky koncentráky a lidé jsou tam vražděni i za nepatrné překročení oficiální linie. A život jde dál a užiteční idioti v další generaci křičí a demonstrují a píší traktáty a básně a malují bojovné obrazy...