Je to absurdní ironie, že zrovna v tuhle sobotu zemřel zřejmě největší současný politický padouch, hlava autenticky komunistického režimu v Severní Koreji, masový mučitel a vrah Kim Čong-il. Na jeho místo přijde jeho synek, vystudovaný na západních univerzitách. Z toho nelze usuzovat, že přijde k rozumu a přivede zděděnou zemi do sféry – jak to nazvat?
Čína vytvořila něco, co vnímáme jako fakt, ale těžko popisujeme. Je to komunistická totalita, navíc totalita koloniálního střihu, přepadla a anektovala nezávislý Tibet. Dokázala ale adaptovat prvky svobodné ekonomiky a k úžasu okolního světa a dosti nepochopitelně to tam takto funguje. O něčem podobném nemohou v Severní Koreji ani snít. Poblíž demilitarizované zóny je sice několik otrockých enkláv, kde se jakoby západně cosi vyrábí, ale na chod země to má malý vliv. Jestli je na světě opovrženíhodná figura, která více utlačovala základní lidská práva, pak je to zmetek, který v sobotu vypustil duši, Kim Čong-il.
Při té příležitosti je dobře připomenout, že i naši komunisté ukázali o tomto víkendu svoji tvář. Oficiálně ne, poctivě hrají roli udržovatelů ohně. Ale jejich divoká odnož, zvláště pak mládežnická, okázale slavila Havlovo úmrtí.
Není to argument pro zákaz. Na ten je pozdě a zasloužil se o to do značné míry právě zesnulý Václav Havel. V době svého největšího vlivu by stačilo jeho lusknutí prsty, řečeno obrazně, a firma "komunistický" by šla tam, kam v sobotu odešel Kim Čong-il. Totiž k čertu. Nestalo se tak a komunistická mládež se teď raduje, že jejich Bilak a jejich Hoffman žijí, kdežto Havel umřel. I to patří ke koloritu dnešních dnů.