A je to snad jasné
S dluhy se dají dělat dvě věci. Buď se zaplatí, nebo se odpustí. To je jedna stránka problému. Druhá stránka se týká příčin dluhu. Ten nějak vznikl. Pokud se dluhy zaplatí nebo odpustí, vzniknou jiné dluhy, pokud nezmizí příčina dluhu. Jestliže dluh vznikl tak, že vytváření benefitu je trvale nižší než spotřeba benefitu, vznikají dluhy. Tak je to prosté – v principu.
V realitě je to jistě složitější. Na všech přesunech peněz, ať nahoru nebo dolů, někdo vydělá. Navíc ti, kdo pracují, nikdy nemají pocit, že pracují méně než jiní. To vše vytváří prostředí pro protest.
Takže, paradoxně, můžeme být vděční za naši zaostalost zaviněnou pětačtyřiceti lety totalitního režimu. Odboráři tady ještě nedostali takovou moc, jako mají jinde, včetně Řecka. Sociální dávky sice spotřebují velkou část vládních výdajů, ale pořád ještě je prostor pro další pastelkovné a další benefity, které jinde jsou a u nás ne.
Premiér Nečas se obrnil vizí referenda ve věci přijetí eura. Těžko si představit, že by přijetí eura teď nebo v dohledné době někdo chtěl. A zase paradox, spíš si lze představit, že by někdo potřeboval tvrdou korunu, nezměkčenou eurem – to je sci-fi s poměrně značnou mírou pravděpodobnosti.
