Tak se jmenovala jedna z prvních detektivek natočených komunistickou kinematografií a s naším případem opravdu souvisí jen názvem. Následný vývoj kauzy Staněk opravdu nabyl už čistě groteskní podoby. Zatímco Jan Hamáček tvrdí, že krize je věcí premiéra a ten ji má vyřídit, Andrej Babiš oponuje, že je pouhým zprostředkovatelem ve věci, která se ho v podstatě netýká. Příští týden se oba pánové vezmou za ruce, půjdou před prezidenta Zemana a ten je vyhodí.

Je kupodivu, jak málo pozornosti budí podstata věci.

Vývojem situace, a lhostejno, kdo ji zavinil, došlo k zásadnímu přepsání smyslu ústavy. Prezident republiky bude mít napříště schvalovací pravomoc při sestavování vlády. Miloš Zeman si to vyzkoušel na Pochem. Už to byla kardinální chyba, že nenásledoval energický ústavní odpor. Nesmyslná tahanice kolem dvou pánů, které nikdo nezná, jen dotvrdila tu změnu. Zeman prošlapal cestu a po ní po další tři roky bude chodit on a po něm každý další prezident.

To má fatální důsledky pro naši demokracii. V parlamentním systému je typická koaliční vláda. Koalice politických stran je záruka, že se do vlády dostanou lidé ze širšího politického spektra. Přímo volený prezident ale bude určovat složení vlády podle osobních preferencí, což očividně dělá. Pokud by Milion chvilek a Demokratická opozice dosáhly odchodu Babiše z politiky, to bychom teprve mrkali na drát, koho by Zeman naporoučel do vlády!

A to ještě není Miloš Zeman to nejhorší, co se mohlo stát. Na čerstvých příkladech ze Slovenska a Ukrajiny vidíme, jaké exoty plodí přímá volba, lidi bez politického zázemí, jeden exot je ekoaktivista, druhý profesionální šašek. Kdo uchopí žezlo v Česku po Zemanovi?

Předseda ODS Petr Fiala navrhuje návrat k parlamentní volbě. To je zjevně neprůchodné. Nicméně je v moci a v zájmu parlamentu, aby pozměnil ústavu v tom, že by definoval meze prezidentské vůle a zvůle. To udělat může.

Udělá to? Neudělá. Je to tlupa zbabělých ničemů, kteří nadřazují momentální osobní zájmy nad zájmem veřejnosti.