S. Hovorka 14.8.2012 23:32

Taky se přidám.

Jak rádo se čte, že mateřský jazyk stále ještě leží někomu na srdci. Byť mateřský , nic dětem svých matek neulehčuje. Úskalí nepřeberných nám sám o sobě do cesty staví a k tomu v této svobodné době, přistupuje neumětelství medialistické lůzy, jíž  kdosi podstrčil pod prsty klávesnici a před hubu mikrofon. Výsledkem je, že se můžu dozvědět, že před osmiseti léty se něco událo, že můžu vyhrát voučer..víte,voučer to je vlastně takový poukaz..., že když jedu na kole, tak jsem vlastně bajker. A když se mi jako bajkerovi něco stane, tak mě odvezou na emergency, ale nemusím podléhat studu, neboť tam je vše genderově rozděleno. A aby mi pak nebylo smutno, tak mi z nějakého treku, pustí mé oblíbené songy.

Pamatuji si dobu, kdy na pravopis knih a novin jsem se mohl spoléhnout, jako na čas nastavovaný podle slunce, kdy sdělovací prostředky, psané či audiovizuální, byly zárukou, že každodenním stykem s nimi nedojde k devastaci mého jazykového projevu. Ty doby jsou už dvacet let pryč. Školní vědomosti se přirozeným procesem spojují s plynoucím časem a tak není divu, že jich ubývá. Četba a poslech se pak stávají přirozeným prostředkem udržování nabytých jazykových vědomostí. Pochopitelně za předpokladu, že přinášejí úroveň, která je schopna tuto roli plnit. A tak hledání příčiny, proč to jde s naší mateřštinou nenahoru, bude asi nelehké, neboť i učitelé jsou vystavení onomu neblahému vlivu doby a jak známo, bez vedení bývá chaos.....a kde je chaos..asi není koncepce!

• reagovat
• nahlásit příspěvek