29.3.2024 | Svátek má Taťána


Diskuse k článku

BTW: Na cestě

Po dlouhých přípravách se přiblížil den D - neboli naše cesta domů. Na první pohled to bylo velmi obyčejné - měli jsme přiletět letadlem. Na druhý to byly jedny velké nervy, jelikož tím letadlem měli letět i Nazgúlové. Poprvé.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Hanča 23.6.2008 23:52

Tak jsem přečetla celou story,

co nám rukou a tlapkou společnou a nerozdílnou napsali Kazan a Dede. Ačkoliv jsem věděla, že cestu přestáli v pořádku, stejně jsem klukům chlupatým držela palce. Kdyby se jim tak dalo vysvětlit, že budou 3 hodiny v domečku a pak si je panička vyzvedne! Jenže takhle člověk neví, co se v těch jejich hlavách honí.  Premiéru ale zvládli výborně, jsou to šikulové. A šťastný Daník v náručí je naprosto neodolatelný!

Xerxová 23.6.2008 20:35

jak zničit Kosatku...

to se vezme psík na večerní procházku. Jde se lesem mimo cesty (sandály naboso jsou hodně blbej nápad) směrem k malému cachtátku a zároveň napájítku. Ale než tam Betka namočila papulu, z trávy se vynořil nápadník - mladý krásně nasvalený grošovaný bulík (stafordbulík) Bohouš. Co ty dva blboni spolu nalítali a naskákali... jen po cestě domů pak vypadala, že padne do příkopu a počká tam, až půjdu kolem na ranní procházku ;-D

Teď vypila kyblík vody a padla. Ani nevyhlíží na zahradě, kdy pojede páník domů...

zana 23.6.2008 20:38

Re: jak zničit Kosatku...

;-D a máš už to s paní Bohoušovou domluvený na zejtra?;-D;-D

Xerxová 23.6.2008 20:58

Re: Re: jak zničit Kosatku...

Paní Bohoušová se trošíčku bála - že prý Bohoušek teď dost otravuje psí slečny a aby se Betka na něj nenaštvala;-D;-D Bohoušův páník se smál, že prý to hošík potřebuje. Ale tak perfektně nasvaleného psíka už jsem dlouho neviděla.

Betka spinká na balkoně a běhaj jí nožičky ze spaní

MaRi 23.6.2008 21:02

Re: Re: Re: jak zničit Kosatku...

:-):-)

PetraK 23.6.2008 20:02

Teda Dede

dovedu si dost dobře představit, jaký nervy to všechno byly:-/. Co si nedovedu představit je, jak bych takovou akci přežila já. O Ešusovi ani nemluvím ;-D;-D;-D;-D

A dobře jim tak zřízencům letištním;-€;-€;-€;-€, že museli Daníka poslouchat, mají zvednout zadek a jít vyložit živý tvory přednostně před nějakýma golfáčema;-€;-€;-€

Matylda 23.6.2008 21:04

Re: Teda Dede

No, já bych vyložila prvně zvířata a golfáky, ono držet ty dvě hodiny v náručí desetikilový dítě, co neumí chodit a děsně se mrská taky není žádná hitparáda;-)

RenataE 23.6.2008 23:25

Re: Re: Teda Dede

;-D Mám bohaté zkušenosti;-D

aida 23.6.2008 23:29

Re: Re: Re: Teda Dede

Ahoj Renato, mrkni do mailu. ;-)

RenataE 23.6.2008 23:40

Re: Re: Re: Re: Teda Dede

Šla odpověď. Bubenice byly fantastický:-)

Fallowa 23.6.2008 17:02

Bezvadný

článek s krásnými a dojemnými fotkamiR^V.Zvládli to všichni na 1*,i když Daník plným právem dal najevo,co si myslí o tom,že kufry mají přednost před zvířaty:-).Obdivuju celou smečku a nervy milé DedeV!Vítejte doma a užijte si prázdniny/dovolenou!

Hana W 23.6.2008 15:43

Blahoprani

R^R^R^R^R^vsem Zdenam a zejmena Zdene b.p.

Malem jsem mohla mit svatek den pred Zdenama na Pavlu. Babicka preslicova byla Pavla a tak nasi chteli, aby ze mne byla Pavla - teda Paula, jak se ji rikalo. Z neznamych duvodu se babicka rozcilila, ze ji to jmeno vzdycky vadilo a ze by mi tak  nikdy nerekla. Vzhledem k tomu,ze jsme bydleli pohromade, rodice od jmena upustili. Narodila jsem se na Mari Magdalenu, tak maminka chtela, abych byla Magda, ale to zas zamitnul tata - pry by to byl omen - no, a tak je ze mne Hanka.

zana 23.6.2008 20:38

Re: Blahoprani

Připojuju se s přáním všem Zdenám, zvláště pak některým:-)VVVV.

Hanko, já si zase dumám, proč moje babička, křtěná Máří Magdalena, se celej život tvářila jako Marie 8-o8-o(jak to bylo doopravdy jsem zjistila, až když zemřela,  z dokladů)

Zdena b.p. 23.6.2008 23:09

Re: Re: Blahoprani

Poslední dobou se tu moje jmenovkyně vyskytují málo, tak poděkuji i za ně. VVJá prý měla být po babičce. No, ale po které. chtěly to obě. Jedna byla Elizabet a druhá Arnoštka. Checheche ..Kdo se to tu směje? Já se nemohla bránit, no. Ále, mám o 8 let staršího bráchu. V životě mi dělal dost příkoří. Kdo by taky chtěl hlídat prťavou ségru, že? Má však nehynoucí zásluhu o moji duševní rovnováhu. Prohlásil, že ani jedno, ani druhé, ale budu Zdenička po jeho největší kamarádce. Nebyla jsem v dětství příliš nadšená, ale poté, co jsem se dopátrala další varianty mého jména, jsem nadmíru spokojená. Tož tak. K svátku jsem si dala velké přesuny v kuchyni, protože nám zítra přivezou chladničku a já musela v naší pidikuchyni vyřešit umístění mikrovlnky a vyklidit velikou skříň s nástavcem, abych se propracovala k elektrozásuvce. Nevíte který jouda navrhoval rozmístění zásuvek? Asi já :-/

RenataE 23.6.2008 23:29

Re: Re: Re: Blahoprani

Zdeni, přeju nejen k svátku, ale i k nové ledničce;-D Tvou poznámku o joudovi zcela chápu, navrhla jsem si vlastnoručně do kuchyně policostůl, aby měla kde bydlet pekárna a MW a spousta jiných věcí, vycizelovala jsem kabelové průchodky skrze jednotlivé desky a pravidelně se divím, kterej truhlík to tak vymyslel:-) Když je to všechno v provozu, tak dobrý, ale když stěhuju pekárnu na chalupu:-/

Matylda 23.6.2008 23:22

Re: Re: Blahoprani

Ále, moje sousedka Marie si nechává říkat Madla, protože se jí to líbí. Vždyť je to jedno, pokud se někomu jeho křestní jméno dvakrát nelíbí, může si nechat říkat, jak chce. Já taky nemám ráda, když mi někdo říká přímo mým jménem.

Hana W 24.6.2008 1:03

Re: Re: Re: Blahoprani

No, tak moje maminka Marie je taky Madla. V Prostejove ji rikali laskovne Marosko (dlouhe "o" a "s" s hacem). V Praze na vysoke ale byla Madla. Kdyz zacali s tatou chodit, tak byla Madluska, coz zahy otec predelal na Dlusku a prilezitostne Dlusinku. My jsme jako deti s bratrem po urcitou dobu verily, ze nase maminka se jmenuje Dluska, prestoze ji babicka s dedeckem rikali Marenka. Kdyz tata umrel a vybirali jsme slova na stuhu na venec, tak se maminka zardela a rikala, ja kdyz na to napisu tvoje Marie tak je to takovy neosobni. Muzu tam napsat Dluska? A Dluska to bylo.

Hana W 23.6.2008 15:22

Kluci chlupati

to zvladli a s nema Dede!! Ale stejne by mne zajimalo, co se jim v tech hlavickach motalo, kdyz je nalozili do letadla a to letadlo pak zacalo rolovat a pribirat na rychlosti a - svete div se - letet8-o8-o

Cekat na ne takovou dobu na Ruzyni, tak to by mne bud omejvali anebo zavreli za drzkovani.

Kdyz teda Nazgulove prvne leteli, tak pridam k lepsimu, jak Chet prvne letel - v r. 1990 se mnou do Prahy. Velky Boeing zacal rolovat z Charlotte (Sev. Karolina) smerem na Frankfurt.  Jinak ruzolici Chet zblednul, chytil mne za ruku a jak se to letadlo odlepilo od drahy do vzduchu, tak Chet, bily jak papir, prohlasil "shi##t, I am flying8-o8-o8-o.A to neni slovo, ktery Chet normalne pouziva. Tak si rikam, jestli si Danik s Kazanem nebrblali neco podobneho pod fousy. Co jim to panicka zas vymyslela....

Pekne leto v Cechach preju.VV

Beňa 23.6.2008 15:20

Nazgúlové cestovatelé

Milá Dede, tak jsem to všechno při čtení článku prožila tak reálně, až se mi chtělo brečet. Ty psí oči za mřížema "domečků", no úplně jsem viděla Sunnyho a Gilla a srdce mi to rvalo. Co se jim v těch jejich makovičkách asi honilo? Dovedu si představit štěstí ze shledání;-)!!! Jste všichni pašáci, jak jste to zvládliR^.

Vave 23.6.2008 14:45

OT - dvakrát nostalgické

Bužírka - teď u nás v práci montují novou zabezpečovačku a otevřeli takovou krabici na zdi, plnou tenkých bužírek. Páááni! Vždyť my jsme je sbírali, byla to vzácnost, barevné bužírky, spletené do volného copu ... pak se z toho pletly takové hranaté "tyče", ale taky košíčky a různé náramky ... byla to jen móda v nejsevernější výspě, nebo to taky někdo pamatuje?

Učebnice - poslední předprázdninový víkend jsem trávívala opravováním učebnic, gumováním a slepováním, nejdřív bankovní páskou a později izolepou.  Měla jsem ráda učebnice, které byly na začátku roku nové, do jednoho rámečku jsem napsala svoje jméno, vedle  školní rok  a pak písmenko A. Ty se mi většinou dařilo odevzdat na konci roku zase jako A, maximálně občas B. Ale učebnice kategorie C se mi občas přesmykly do E a to už bylo na vyřazení.

Přinesli jsme do třídy knihy, které páchly uplynulým školním rokem, paní učitelka do každé napsala svůj ortel a do seznamu žáků napsala částku, kterou musíme za opotřebení uhradit. A knihy se pak skládaly u zdi, podle předmětů a podle kategorií. A pak jsme je odnesli mladším spolužákům a ti starší žáci nám zase donesli své již nepotřebné knížky na příští rok, ještě vonící tajemstvím a vzdálené celým nekonečnem prázdnin.

Beňa 23.6.2008 15:05

Re: OT - dvakrát nostalgické

Jéééé Vave, to je tak hezký zavzpomínání... Ty jsi kouzelnice, vždycky přivoláš něco dávno ztraceného, málem zapomenutého... Úplně se mi to vybavilo před očima. Já se vždycky na ty nové učebnice strašně těšila, zvědavě jsem listovala, nejradši jsem mívala čítanku.. No ale jak to tak bývá, následně hned v září se kouzlo nového vypařilo, učebnice zevšedněly a některé upadly dokonce v nemilost;-)

Rpuť 23.6.2008 15:12

Re: OT - dvakrát nostalgické

No jejda, bužírky! amatuju hlavně červený a žlutý a ty upletený tyče mohly bejt i dvoubarevný a vždycky protilehlé strany měly stejnou barvu. A pak se taky pletlo na špulce a ty tyče byly kulaté...:-)

tapuz 23.6.2008 15:44

Re: Re: OT - dvakrát nostalgické

Jo, jo, jo ... my jsme na špulce pletli z bavlnek, z různých lesklých nití nebo z barevných provázků. Průřez byl kulatý a bylo to měkké :-), nosili jsme to pak taky jako náramky nebo i na krku.

tapuz 23.6.2008 15:41

Re: OT - dvakrát nostalgické

No samo, nejen na severu, i u nás v Praze se pletlo z bužírky. Ty "hranaté tyče" z hodně tenké bužírky jsme nosili jako náramky, ty silnější často jako přívěšek na klíče.

Pokud jde o učebnice, já jsem zase měla ráda ty staré. Dobře jsem se učila a tak mi úči vždycky chtěly dát ty nové, ale já chtěla ty "saláty". Bývalo v nich plno poznámek a kresbiček a vždycky jsem byla zvědavá, kdo jbyl v rámečku napsaný přede mnou, protože jsme znali řadu spolužáků z vyšších tříd. No a to opravování na konci školního roku samozřejmě znám taky. Ale ty nejsalátovatější saláty už se opravovat nemusely.

Možná někdo taky pamatujete práskací koule. To byl vlastně provázek, na každém konci koule z tvrdého plastu a uprostřed takové držátko. Pohupovalo se s nimi a ony o sebe ťukaly. A když se zvýšila frekvence a rozmach, tak se dalo docílit toho, že o sebe mlátily pod rukou i nad rukou a dělaly slušný randál.

A kdysi hoooodně dávno jsme si vyhráli s hračkou zvanou jojo. Pamatujete?

terra-san 23.6.2008 16:13

Re: Re: OT - dvakrát nostalgické

:-Dpráskací koule řečené "klik-klak":-Dpáni, kdysi jsem jedny našla doma (čert ví, jak se tam dostaly) a naši pak velmi trpce litovali...Tak dlouho, dokud mě to nepřestalo bavit, což bylo asi dva dny poté, co jsem se naučila dělat s nimi pořádný, ale opravdu pořádný rambajs. Ale ty dva dny, to musela být zkouška nervů - dodatečně se tam nahoru omlouvám...VV

terra-san 23.6.2008 16:26

Re: Re: Re: OT - dvakrát nostalgické

A mimochodem - JOJO a DIABOLO jsou už zase mezi -náctkami v oblibě, hlavně to diabolo. Je trochu větší, než jsem znala, ale co s ním ti kluci dokázali, to byla věc! 8-o

Kaa 23.6.2008 17:31

Re: Re: Re: Re: OT - dvakrát nostalgické

Pletení z bužírek se už taky vrátilo, akorát se teď kupují v plastových sáčcích v duhových barvách. A říká se jim scoubi, bužírka asi nezní dost tooo... správně ;-P

baty 23.6.2008 17:32

Re: Re: Re: Re: OT - dvakrát nostalgické

Technicky založení hoši a hlavně tatínkové pletli z bužírek velikonoční mrskačky a to pak bylo dílo, šíleně to štípalo!!!!!;-O;-D

YGA 23.6.2008 19:31

Re: Re: Re: Re: Re: OT - dvakrát nostalgické

Jo - velikonoční žily z bužírky nebrat - kor, když byl na konci pořádný suk.

A na gumování a lepení učebnic taky vzpomínám - to dnešní dítka už neznají. Já měla stejně nejradši z celého roku poslední dva školní týdny - už se neučilo, ale ještě to nebyly prázdniny, ještě se z toho blaženého času neukrajovalo!

MaRi 23.6.2008 19:51

Re: Re: Re: Re: Re: Re: OT - dvakrát nostalgické

smíšené pocity jsem mívala ze šmirglování počmáraných lavic - sice se neučilo, ale člověk musel likvidovat i to, co neudělal, což nebylo spravedlivé ;-€