Byla jsem na stredni skole a moda - kazdy chtel vypadat jako filmova hvezda -OPALENY.

Se sestrou jsme se prave o stary trakac na seno pretahovaly, protoze byl perfektne vytvarovan a tedy opaleni vsude stejnomerne.

Pani Ruscakova , moc pekne cteni. Myslim na Vas - zada jsou jiz v poradku ? Ja se Vam behem vikendu ozvu....

když vejdu do babiččina pokoje  kde se nic nezměnilo i když babička zemřela před 4 lety  

Strejda, zatím babiččny místnosti nepřestavěl, myslím že i on tam chodí vzpomínat....

Mne to napadá na chalupě pokaždé, když beru do ruky nějaký stařičký předmět, který používali naši předci, pak mí rodiče a nakonec já. Mít děti, už je to učím také! Ty předměty slouží svému účelu neměnně a trpělivě léta a generace jejich funkčnost nezměnila. Kdykoliv se někdo pokusil vymyslet něco nového, co by fungovalo stejně, nikdy se to tak nevydařilo a vždy se každý rád vrátil k tomu původnímu, který, ať otřískaný sebevíc, byl stejně nejdokonalejší. A protože je naše rodina známá jako "syslí", tak je tam takových předmětů požehnaně. Např. již zmíněné kolečko. Léta jsme měli takové to dřevěné s dřevěným nasazovacím kolem s kovovou obručí okolo obvodu. Samozřejmě, že bylo těžké jako hrom, kolečko drhlo, když se do něj zamotala tráva nebo cokoli jiného, nějaká měkkost dnešního gumového, dokonce s duší uvnitř, o tom se nám tak mohlo leda zdát. Ale pokaždé jsme jej pořádně vydrbali a postavili pietně hned vedle toho moderního, kovového. Tatínek dokud žil, se toho plechového nedotkl, když ho manžel přivezl, neboť prohlásil, "že mu není sympatické". Dobrý argument u zahradního kolečka, že! Trakař taky ještě máme, je dočista vydrbaný a stojí nahoře ve stodole, občas se použije. A jak nám byl dobrý, když se dělala nová střecha a z půdy se vyvážely staré matrace a další krámy, které by se na žádný jiný "transportní prostředek" jednoduše nevešly! Hrkala jsem si to s tím nadělením po silnici ke kontejneru vedle nablýskaných bavoráků, parkujících u protějšího holandského penzionu a bůhví, na kolika jsem fotkách, které někde po Holandsku kolují! Nedám na staré věci dopustit, hýčkám si je a jsem ráda, že jsou a že jich mám tolik. A s nošemím dřeva ke kamnům mám také své zkušenosti - velký koš neutáhnu, tak chodím s malým a zásobuji ten velký jak se dá. Tak Vás všechny pěkně zdravím a jsem ráda, že už zase můžu číst Vaše příspěvky, nějak jsem se při tom svém toulání nedostala ani ke čtení, natož k příspěvku!