28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

BTW: Jak nepostavit zeď

Líbilo by se vám žít v kamenné věži, která by vás sice bezpečně chránila před většinou číhajících nebezpečí, ale kterou byste nikdy nemohli opustit? Myslím, že asi ne. Přesto mnoho z nás takovou věž staví a dobrovolně v ní zůstává.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
pecka 14.11.2005 14:15

Bacha

vo tom je buddhismus (když to teda řácky zjednoduším) - nemít přání a touhy, aby nebylo to zklamání, když se něco nepovede. Nirvána je stav bez tužeb a potřeb, takže ve světle dnešní úvahy taková ořezaná spokojenost .
PS: měli byste vidět to uspokojení sálající z mého domácího pána, když nakrmí bříška všem kočkám v dosahu a pak se dívá, jak se rozpoložily po bytě, z toho aspoň tři v jeho blízkosti v poloze na zádech, tlapy vzhůru.
Kanuk 13.11.2005 3:29

Zpívající psi

Jerry a Michal, psi z ostrovů ("Jerry, pes z ostrovů" a "Michal, bratr Jerryho", J. London)
Kanuk 13.11.2005 3:16

Člověk a pes

Nikdy jsem psa neměl, i když mám psy rád. Ale kdesi kdysi jsem četl, že člověk si nezvykne na psa jako na jedince, ale jako na druh. V tom smyslu, že když mu jeden pes umře, jiný ho nahradí, aspoň v podstatě, i když snad ne docela. Protože i psi zřejmě mají "osobnosti".
Finrod Felagund 12.11.2005 0:29

Zajímavý článek z cyklu Evropa Milana Fridricha -

Milan Fridrich psal o tom, jak ho svezl španělský kamioňák, který mu vyprávěl. Vyprávěl o tom, jak si kolikrát říkal, jak by bylo dobře, kdyby necítil - protože nesnášel odporné pachy, mezi kterými žil. Naneštěstí pro něj mu to osud umožnil a on čich skutečně ztratil - a od té doby si zoufal, jak je život prázdný a nesnesitelný, když nemůže člověk cítit vůni skvělého jídla, vůni oceánu či vůni ženy. Psychologické bariéry mi přijdou podobné.. pokud si jich moc postavíme, tak se opravdu může stát, že se už z nich nedostaneme... a pak až moc pozdě, stejně jako ten španělský řidič, poznáme, jak krásný byl ten život bez bariér, i když měl mnoho i těch nepříjemných "pachů"...
KImi 12.11.2005 0:06

Tento týden

Týden byl fajn - minuly nás všechny průsery katastrofy a i nemoce se nám vyhnuly - to je super.
Zdi kolem mě prostě jsou - asi z důvodů, které jsou ve mně - ale snažím se, aby byly rozebratelné.
Právě  proto miluju psy - žádné zdi nestavějí a já také vůči nim žádné nepotřebuju.
Rpuť 11.11.2005 14:32

Psí zpěv

Vždycky jsme si mysleli, že naše Arinka má přecitlivělá ouška, protože jak někdo začal vyluzovat nějaké zvuky, Arinka začla slabounce výt. Až jednou -
Byl u nás švagr a jednu chvíli vytáhl  foukací harmoniku a začal hrát. Jak jatá, seběhla Arinka do přízemí, přitiskla se k němu, zdvihla čeníšek vzhůru a začala, velmi procítěně, zpívat.
Haha:-) 11.11.2005 14:52

Re: Psí zpěv

jednouc jsem si takhle vytáhla zobcovou flétnu, co jsme na ni pískali na základce. V té chvíli přijela Aggi jak rychlík a koukala, odkud se linou ty děsné zvuky. Tak jsem tu píšťalu otočila k ní a nabídla, ať si pískne. To byl tak přemýšlivý xicht - ale bohužel na to už ten psí mozek nestačil, postihnout tu příčinnou souvislost - fouknout-zvuk ... ale přísahám, že se nadechovala...:-))))))))
Karolína Kroupová 11.11.2005 14:53

Re: Re: Psí zpěv

No jasně, ještě jsem si nezvykla,kam se co píše:-)))))
Beňa 11.11.2005 13:45

Ještě doplnění,

koukám, že to vypadá, že bylo víc toho špatnýho, tak musím přidat ještě něco hezkýho. Ten den, co jel manžel na tu služební cestu, tak jsme museli vzít pejsany velmi brzy ráno, aby se vyběhali. Potmě jsem lezli po loukách a připadali si jak blázni. Ale pak začal za tmavými obrysy kopců zlátnout obzor a to bylo moc krásné ráno.
PetraK 11.11.2005 14:02

Re: Ještě doplnění,

Beňo, všechny ostatní pocity se dají zpracovat, ale bezmoc, ta je nejhorší. Přeju Vám a kamarádce, aby se  podařilo bezmoc a nemoc zahnat!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Beňa 11.11.2005 13:38

Co přinesl tenhle týden

Stýskání. Synek, který si díky měsíční praxi protáhl prázdniny, zase už odjel... A maminka, která si zase zvykla ho mít doma, bylo trošíčku smutno a taky musí chodit sama ven s pejsánkama a je brzy tma. Chjo.
Vztek. Sunnýsek se vyválel v mršině, ale hooodně v ošklivé, smrděl nejvíc, co se mu kdy zadařilo. Zasmrděl i auto, kterým ráno páníček jel se svými kolegy na služební cestu. Fakt na ránu.
Pohodička. Konečně jsme si s kamarádkou našly čas na báječný pokec při vínku.
Bezmoc. Při strašlivě smutném telefonickém rozhovoru s další kamarádkou, co se kamarádíme už od školy, jsem nemohla najít ta správná slova, abych dodala sílu a naději. Už 2 měsíce leží v nemocnici. Ach ach
Zase vztek. Na nebetyčnou nabubřelost jednoho dotyčného a částečně na sebe, že jsem nenašla vhodná slova nebo spíš odvahu, abych se zastala člověka, kterého si moc vážím a nejen já...
 
A na co se těším o víkendu? Na to že upeču martinské hnětynky, protože havelské jsem nestihla a mužský zbytek mé rodiny to považoval za závažný nedostatek. Už mám těsto.
Hela S. 11.11.2005 15:12

Re: Co přinesl tenhle týden

Beňo - pro podporu kamarádky stačí, říct ji, že na ni myslíte, že jste s ní (aspoň v duchu). Já vím, jsou situace, kdy se slova těžko hledají ... ale pokud je to běh na dlouhou trať, nejdůležitější slova jsou "Vydrž, nejsi na to sama, jsem tu já, jsem s Tebou a vždycky budu" Věřte, i "hloupá" SMS dodá obrovskou sílu, což teprve telefonní hovor. Mnohem horší je, když nemáte nikoho, kdo by byl na té druhé straně telefonu a poslouchal, nikoho, kdo by si na Vás vzpoměl aspoň s tou blbou SMS :-/ A teď něco jiného. Co to jsou hnětynky? Zní to moc chutně :-P :-)))))
Beňa 11.11.2005 21:12

Re: Re: Co přinesl tenhle týden

Helo, dík moc, snad i ty mé SMS a telefonáty a jak říkáte i myšlenky jí alespoň trošku pomáhají. Hnětynky se u nás dělají na posvícení, většinou na Havla, ale ve vesnici, odkud byla moje babička, drželi posvícení na Martina, pečou se buď z lineckého těsta nebo lité z piškotového těsta do takových spešl formiček, formičky jsou o dost větší než na vánoční pečivo. Polejou se bílkovou nebo čokoládovou polevou a hlavně se zdobí takovýma malinkýma cukrovýma ozdobičkama - kytičky, holubičky, srdíčka a tak, ale jsou dneska už málokde k sehnání, a když už se objeví, tak nejsou tak krásný jako bývaly, když s nimi zdobívala moje babička, tak se sype barevný máček podobně jako na vánoční cukroví. Pekla je babička, mamina a já pokračuju v tradici, většinou na Havla i na Martina. Moji chlapi jsou na sladký, takže to vždycky rychle zmizí.
Zdena bez psa 14.11.2005 6:54

Jé Beňo, kde to žiješ? to je úžasnééééé

Já jsem vlastně doživotně odsouzena zadělávat v rokli vzrostlým stromem . Tím pádem je výtvarno někde u průmyslové velkovýroby a k tomu je u pečiva i přizpůsoben desing. . Spolupracovnice vdávala dceru a to cukroví bylo, co kus (teda kousííííček), to umělecké dílko. Já se dokážu proslavit i stříkaným čajovým, nebo fik-fik řezy. Když mám doma kyseliny?
Beňa 11.11.2005 13:14

Jak nepostavit zeď

No já též spíš praktikuji vrhnout se po hlavě, ať to stojí, co to stojí... Jak řekl kdysi dávno jeden můj známý, je třeba, aby byly zážitky, nemusí být ani tak hezké, hlavně když jsou intenzivní...To je samozřejmě trochu s nadsázkou. Život už mě naučil též více přemýšlet, než se do něčeho vrhnu, ale myslím si, že k životu patří jak výšky, euforie, tak hloubky a hrabání se ze dna... Mám ve svém okolí človíčka, který je moc hodný, sympatický, ale úplně exemplární příklad toho schovávání se za zdi, aby nedej bože  neudělal chybu... Promýšlí důkladně každou maličkost, každý nákup, o závažných životních rozhodnutí ani nemluvím... Již dobrých 25 let přemýšlí, že svázat svůj život s někým (nemyslím konkrétním - prostě jen s nějakým životním partnerem)  je veliká zodpovědnost a nemuselo by to dobře dopadnout, tak je radši sám. Žije si za tou svou zdí nebo snad ještě lépe v jakési bublině a fakt dost šedě... Ale možná se mi to jen zdá ... Každý jsme jiný.
PetraK 11.11.2005 13:09

Optimismu jsem si po včerejšku vlila do žil dnes ráno

Ešus je totiž děsnej uplakánek a když si ho nikdo pět minut nevšímá, chodí po bytě, píská a stěžuje si. Vždycky když takhle spustí, ocituje někdo z nás pana Donutila a pronese větu pana Kocourka: "To je zpěvák pro Brno!" A když tak dneska ráno zase vyzpěvoval, tak jsem si řekla, že toho hned využiju a naučím ho zpívat. Co by za piškot neudělal a tak už napotřetí na povel Zazpíííveeej! spustil krásnou ári ve stylu bubhůůůůhuhuhůůůůmammmááááágrliiiki  
Fallowa 11.11.2005 13:31

Re: Optimismu jsem si po včerejšku vlila do žil dnes ráno

Petro,to vypadá zajímavě - co takhle si Ashův zpěv dát jako melodii do mobilu?Crazy Frog takhle začínal a jak je teď slavný!!!:-))))
PetraK 11.11.2005 14:08

Re: Re: Optimismu jsem si po včerejšku vlila do žil dnes ráno

Fallowo - hih, to bych musela místo té své briketky, jak já mobilu říkám, mít opravdový mobil.  Ale nápad to není špatný. Až jednou budu mít lepšího přístroje, udělám to přesně takhle, dík za tip
Zdena bez psa 11.11.2005 13:47

Re: Optimismu .. jééééé Petro, to je úžasné, ten pes (geňa)

nakonec i vydá platňu.  Umíte si představit, jak budete slavní a bohatíííí. No vida, jaképak schánění zaměstnání, s Ašíkem árie se učit budete, a ne, že ne
PetraK 11.11.2005 14:00

Re: Re: Optimismu .. jééééé Petro, to je úžasné, ten pes (geňa)

No kdyby někde koukali hlavně na výdrž a ne na tón, tak je to v kapse, páč výdrž v ječení on má fakt dost dobrou
Heduš 11.11.2005 9:20

tento týden

byl z hlediska pracovního i osobního takový normální. Všechno jaxi běží,jak má, což je ale vlastně pozitivní :-))
Zdena bez psa 11.11.2005 12:36

Re: tento týden - moje babička říkávala

"Žádné zprávy - dobré zprávy. " Asi si těch špatných užila dost. Jen co já vím, tak na jeden život až dost.
Heduš 11.11.2005 9:12

založila

jsem na Hadopasech fórum na téma, které mne od včerejšího večera pěkně sejří.
Fallowa 11.11.2005 8:48

Jsem založením

trochu pesimista - když se do něčeho pouštím,počítám raději se špatným výsledkem,takže když to nevyjde,nepřekvapí mě to,když to vyjde,mám o to větší radost.Zeď si nestavím,ale v mezilidských vztazích jsem si už řádně naběhla.Přesto se snažím vidět v každém něco dobrého,ale jsem už opatrná...
Rpuť 11.11.2005 8:30

Fauste....."Jen jednou žiješ v světě tom a chceš-li nesmrtelným být, nesmíš se bát, když zuří hrom, nesmíš se bát jedy pít!"

Zdena bez psa 11.11.2005 7:47

To znám ze svého okolí,

když mi bylo cca 16 našla jsem si našla termín pro lidi opatrné na emoce. Mají život jako destilovanou vodu. Bez chuti a bez zápachu. Osobně jsem si v životě mockrát rozbila hubu, ale už jsem číhala, kdy bude ta kladná půlvlna, kterou si pořádně vychutnám :)) Jak říkám, život je sinusoida, jen netušíme jakou má frekvenci a jakou amplitudu. Krásný pátek.
Rpuť 11.11.2005 7:18

Není zdi, která by nás bezpečně ochránila před bolestí, ale za to nás spolehlivě oddělí od radosti.

Faust 11.11.2005 8:23

No magistře, vzhledem k tomu, že to Faust píše už ze záhrobí :-)

musím říci, že nemáte pravdu. Jsou zdi, které mě naprosto spolehlivě oddělili od bolesti. Jakmile jsem je opustil (abych našel, jak píšete, RADOST), nejenže jsem onu radost nenalezl, ale naopak ta bolest mě dostala. Proto jsem také Fausta pohřbil a nebýt toto téma tak "přitažlivé", už bych ho nepouštěl mezi lidi... :-)  
Faust 11.11.2005 7:14

Skutečně?

"Problém je v tom, že náš pečlivě budovaný obranný val k nám nepustí ani ty ostatní emoce, které naopak ke svému životu nutně potřebujeme"
Skutečně je potřebujeme??
Linda L. 11.11.2005 6:34

Díky,

článeček vytisknu svému kolegovi, který je už asi půl roku bez pejska a ani za nic nechce nového