28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

VíP: Aneb víkendový pokecník

Bruslení

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
A. Zemanová 24.1.2022 9:17

Jsem to teda prošvihla, ale prostě musím. :) Moje první krasobruslařské boty jsem podědila po tetě někdy v páté šesté třídě s tím, že do nich ta dvě čísla dorostu. Ale já jsem si zůstala na své 36 a tak jsem do špiček cpala zmuchlané noviny. Vytoužené krasobruslařské boty, sněhově bílé a voňavé jsem si pořídila až jako dospělá, když jsem učila děti bruslit na stadionu v Mikulecké, kousek od Novodvorské. Jak mě z toho bolely nohy! Lucince to nešlo, ale Vládík se to nakonec naučil, vyrostl a pak už mě s sebou nechtěl. Tak skončila má krasobruslařská kariéra.

Ale v těch okopaných velkých bruslích jsem hrála s klukama hokej a s holkama zase trénovala na Hanku Maškovou, jó, to byly časy! :-)

A. Zemanová 24.1.2022 9:05

Jéé, takové krásné vzpomínání a mně VíPák trestuhodně zcela minul. Tak alespoň dodatečně chválím a děkuju za vylepšení pondělního rána. :-)

Z. Matylda 23.1.2022 11:18

Bruslit umím, ale v přírodě jsme bruslili jen někdy. Jsem dítě z paneláku a u něj politého plácku. Dneska už nebruslím- máme sice v dědině kluziště, ale samotné se mi nechce, chlapi nebruslí ani jeden a Kačka je za horama (a za hranicí).

Na zahradě psice běhají po zamrzlém jezírku, ale to odtává od okrajů a do vody psí princezny nelezou. Propadla se jen jednou Borůvka, ale byla na jí známé ploše, kde jsme ji v létě namáčeli, a tak věděla, kam plavat. Než jsem vyběhla na zahradu, stála mi u dveří psice s vykulenýma očima, která měla suchý jen vršek hlavy.

Z. Lika 23.1.2022 11:25

Tak to borůvka praktikovala "Wima Hofa". Hlavně že to dobře dopadlo.

E. Žampachová 23.1.2022 10:03

Bruslívala jsem, teď už se bojím o staré kosti. Když děti vyrostly, nebyla motivace a ztratila jsem cvik, Za chvíli mě z bruslí bolely nohy.

Prý je úžasné bruslení na Lipně, jsou tam kilometry upravené trati. Ale smí se tam, jen když je bezpečně tlustý led. Na Lipne si zkracovali cestu z Horní Plané na druhý břeh v zimě přes led i auty. Před řadou let se tam ale propadl traktor (řidič stačil vyskočit), tak jsou všude zákazy vjezdu. Já vyrostla na "politých pláccích", takže praskání ledu na volné ploše mě znervózňuje.

Ale jak říkám, mé kosti už se brání riziku. Kromě toho všechny tyhle aktivity jsou se psy složitější. Na běžkové tratě nesmí, na bruslích se o ně bojím. Mají radši zákaz chodit na led. Už se nám také propadly na ledu, ale naštěstí se vydrápaly samy (tehdy ještě Ginny s Derčou). Takže i dobře zamrzlé plochy mají pro jistotu zakázané.

Z. Lika 23.1.2022 12:07

Mně se jednou podařilo, už jako hluboce dospělé, hodit na bruslích placáka, a jelikož jsem měla v náprsní kapse u bundy jelení lůj v takovém tom kulatém pouzdérku, utrhlo mi to žebro a měla jsem na měsíc o zábavu postaráno. Jo jo, kdybych už tehdy měla pořádný břuch, tohle by se mi nestalo! ;-D

M. Crossette 23.1.2022 18:36

Tédá Liko, takhle nešikovně upadnout, to je tedy pech:-( Já sebou pořádně práskla ne na ledních, ale na kolečkových bruslích. To mě na ně kdysi přesvědčili, že je to stejné, jako na ledních - není ! Jsou to zcela jiné pohyby, navíc jak to byl v hale, byla jsem jen mírně polstrovaná, takže jsem padla dozadu na hlavu (naštěstí bez následků) a natloukla i zbytek těla. Bylo to poprvé a naposledy, kdy jsem tyhle brusle obula. Krátkou dobu jsme s manželem jezdili na inlinech, to musí být člověk na hladkých silnicích, chybí tomu přírodní romantika a brzy nás to přestalo bavit.

Dneska ráno u nás byl první viditelný mrazík, -3C. takže zamrzly kašničky. Kočky vyšly ven, ale jakmile jsem nakrmila veverky, pelášily za mnou dovnitř takovým fofrem, že mě předeběhly a fakt mě rozesmály - Woody s ocasem nahoru jak kormidlo, Rusty hopsala jak králík a Ginger utíkala s kňíkavým protestem, asi že jí zebou packy. Ale bylo jinak krásně modro, sluníčko a dokonalé bezvětří, takže jsem si na procházku vybrala jednu z mých delších "tras". Když jsem vycházela, okolní střechy a trávníky byly pokryté námrazou, která postupně mizela jak pára nad hrncem a než jsem došla domů, po bile barvě nikde ani stopy.

Hezký zbytek needle přeji všem.

Z. Lika 23.1.2022 18:49

Taky přeji hezkou, slunečnou neděli :-) A inliny nebo kolečkové brusle jsem nikdy nezkoušela, i když ty slečny vypadají na nich velice elegantně R^

Z. Jenny 23.1.2022 9:18

Přeji všem krásnou, pohodovou neděli.R^VV

Včera jsem přemýšlela jak jsme říkali těm přišroubovaným bruslím na boty a dnes ráno jsem si vzpomněla,my jsme neříkali šlajfky ale "džeksny",dokonce jsem na ně našla odkaz na netu. Uf, to jsem si oddychla, ten pocit, že si nemůžete vzpomenout a nemůžete zahnat myšlenku je prostě obsedantní. ;-D

Z. Lika 23.1.2022 9:47

Mně se matně vybavují kačenky, ale nevím, jestli nejsem úplně vedle. Džeksny teda znějí mnohem líp R^

E. Žampachová 23.1.2022 10:11

Šlajfky byly na kličku a šroubovaly se na boty, džeksny byly už spojené s botou pevně a měly kulatý předek. Kanady byly hokejové a modernější pro kluky, měly už typickou špičku a kraso byly se zoubky. Kačenky se říkalo takovým dvojbruslím na řemínku na boty pro malé děti. Ale je možné, že kačenky se místně říkalo i šlajfkám. Připomínaly minisáňky na každou nohu. Nedalo se na tom zatáčet, dítě se tahalo za sebou. Aspoň v Praze a okolí byla takováhle terminologie. Krajově se to mohlo lišit. Kromě kanad a těch pro mimina jsem měla postupně všedchny, džeksny zděděné.

Z. Lika 23.1.2022 10:14

Aha, tak to jsme měli šlajfky, pravé kačenky tedy neznám. Kluci s kanadami vypadali ohromně chlapsky R^

Z. Jenny 23.1.2022 10:41

Jo, máš pravdu,džeksny byly už na podrážce,ono se mi to nějak slilo dohromady. Ale ty první krasobruslařské bílé boty a brusle se zoubky,ty nezapomenu.R^V

Z. Xerxová 23.1.2022 6:21

hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům :-)

včera ráno jsem si konečně trošku víc zaházela... pak jsme šli na výlet se švagrovou a švárou a dneska (už jsme sami) to vypadá na nějaký ten pro terén psíkům nevhodný výletík - dneska asi Kokořínsko. Pak nastane doba miniprocházková, neb se už jenom 5x vyspinkáme - a Síla dorazí...

Z. Lika 23.1.2022 9:51

Do té doby musíte stihnout co nejvíc nepsích tras - to je dobrý plán ;-D Jsem zvědavá, kolik takový Yoda v osmi (?) týdnech měří - nebo se to neměří?

Z. Lika 23.1.2022 12:09

Teda musím se přiznat, že když se dívám na různé fotky dozích štěníků, tak vyluzuji zvuky jako "jezismalia", "jeskumanku" apod. ;-D

Z. Xerxová 23.1.2022 14:49

Betka byla drobný štěník (údajně pro blbnutí se neměla čas najíst) a na sedmi týdnech měla 8 kilo a zhruba 40 cm v kohoutku. Štíhlý dvanáctitýdenní Night měl půl metru a 18 kilo. Takže Yoda bude na osmi týdnech výškou někde mezi a hmotností doufám taky ;-D Deset kilo měl na šesti týdnech...

J. Fialová 23.1.2022 16:14

Vendu jsem nějak nestihla zvážit když přišla :-), ve třech měsících měla 21 kg. Teď 69. Oni prý harlekýni bývají mohutnější než jiné barvy.

M. Crossette 22.1.2022 19:26

Liko, moc pěkná historka s ledem, ovšem chápu, že smích byl v ten mometn tabu. Vlastně bylo štěstí, že pod ledem byla opravdu mělčina, ne nějaký strmý sráz. O bruslení se povídalo před pár dny "vedle" u Dede. Buslila jsem ráda od mala, krasobrusle byly můj vytoužený vánoční dárek. Jenže oproti šlajfkám měly brusle "zoubky" a chvilku mi trvalo, než jsem o ně přestala zakopávat a naopak zjistila,, že se jimi dá krásně odpíchnout, rozjet nebo brzdit. Později jsem si bruslení užívala i s manželem. Když jsme jeden čas žili v New Hampshire, tam bývaly zimi opravdu mrazivé. Je to stát se spoustou vodních ploch, takže když voda hladce zamrzla, chodili jsme bruslit. Ovšem na zamrzlá jezera se těšili nejen bruslaři, ale hlavně rybáři, pro oblíbené "rybaření pod ledem" (Ice fishing"). Možná znáte z am. filmu, nevím, jestli tenhle sport existuje i v Čechách. Když jsem to viděla poprvé, koukala jsem dost vykuleně . "Co je to za blázny, mrzout na stoličce s prutem nad dírou v ledu". Jenže tyhle ryby jsou prý nejlepší, mají pevnější a kvalitenější maso. Samozřejmě výrobci zareagovali na oblibu sportu, takže dnes mají někteří rybáři nad provrtanou dírou stany či malé domečky se různými vymoženostmi a pohodlím aby na jezeře mohli strávit celý den. Na některých jezerech bývalo rybářů jak naseto, pořádali se i soutěže. Když jsem prvně viděla rybáře daleko na jezeře (hloubka vody je nutná), navíc tam dojeli buď na snowmobilech, nebo v pickupech...no už už jsem čekala, že se pod nimi led provrtaný jak ementál musí prolomit. Jenže led držel, asi všichni věděli z rozhlasových zdrojů že je dostatečně silný.

Jinak si Liko živě pamatuji pocit o kterém píšeš. Když jsme na ledě jako zrcadlo, daleko od pevniny, zaslechly pod bruslemi typické křupání, dělaly se dlouhé praskliny jak pavučiny s patřičným zvukovým doprovodem, občas se objevila dokonce hluboká puklina. I když jsme si byli jistí, že led je dostatečně silný, pro jistotu jsme naši jízdu nasměrovali ke břehu.

Z. Lika 23.1.2022 9:59

Je to tak, Maričko, znám rybářské domečky na ledu jen z filmů, je to častá rekvizita v hororech ;-D A hlubinné ryby (tj. z chladné vody) patří k největším delikatesám, k jejich škodě. Obliba ponořování do studené vody, která se v posledních letech hodně rozmohla (Wim Hof) také možná pramení z touhy být "pevný a chutný" :D

Ke zpívání ledu jsem našla toto video:

https://www.youtube.com/watch?v=Qd-CwJa1SHE

Zvuky zachycuje mikrofon na ledu. Prý někomu připomínají zpěv velryb, a pokud vás ty zvuky uklidňují, mohou vám připomínat časy u maminky v bříšku :-)

A. Zemanová 24.1.2022 9:18

V tom případě nestojím o to být pevná a chutná, chicht.

Z. Stetinka 22.1.2022 18:27

Bruslit neumim. Mam jednu vzpominku, kdy jsem jako dite hrala na babu i s dospelyma a nikdo me nemohl chytit. To je ale asi me posledni ledni brusleni. Zkousela jsem to na inlinech a to me bavilo, pak jsem si ale jednou z vysky kecla na zadek a tyden na to mi vyhrezla plotynka. Asi jsem si tim padem se zady nejak hnula. Ale od te doby se na brusle bojim, dalsi bolest s plotynkama nechci zazit, to bylo moc neprijemny.

Ale zimu miluju. Mam rada mraz, snih, snehovy boure. Skoda, ze v Praze takovy pocasi temer neexistuje

Z. Lika 23.1.2022 10:02

No, občas existuje, a je to vzrůšo ;-D Po té sněhové poslední húlavě hned následovaly houkačky jedna přes druhou.

A. Lex 22.1.2022 15:04

Bruslila jsem jako malá, musela jsem chodit do krasobruslení. Moc mě to nebavilo, zlášť letní příprava. Potom babička z toho postávání u mantinelu dostala zánět žil a bylo po kraso. Ale naučila jsem se dobře bruslit. Jako dospělá jsem vítala zamrzlou brněnskou přehradu, to byly úžasné výlety od hráze po vzdutí u Veverské Bítýšky. To když hladina zamrzla na sucho, bez sněhu. Tenkrát zamrzala na úžasnou tloušťku, ale stejně led pracoval a "zpíval". Jak byl čirý, tak v něm byla mozaika z bublin, krása. Brusle sice ještě překážejí, ale na led bych už nestoupla. Momentálně mám už týden řádně natlučené koleno, zakopla jsem o vyýčnělek v betonových panelech v Brně, strašná bolest, doškobrtala jsem k jakési zídce a tam jsem omdlela bolestí. Narazila jsem si druhou polovinu těla, ale nechtěla jsem volat rychlou, mám z ní strach, po tom loňském odvozu s kovidem. Jedna paní mne pomohla se doštrachat k autu, tam jsem se sebrala a jela jsem ke svému lékaři. Ten mi kysličníkem očistil odřeninu, koukl na koleno a nic dalšího se nedělo. Až na to, že jsem se dva dny vybarvovala na dalších částech těla, kde jsem byla klepnutá. A dva dny jsem se sunula s jednou francouzskou berlí, jako oporou.Vypadám jako týraná žena, včetně modrého horního víčka, neb jsem v bezvědomí dopadla na nějaký koš, či co to bylo. Takže brusle nee. Vlastně nic nee, až se to dá do pořádku. Chodím na šourací procházky s Ajvi a protože napadlo trochu sněhu na boty jsem dala nesmeky.

Z. Lika 22.1.2022 15:14

Alex, lity lity, ale aspoň máš všechny barvy duhy, to je dne velmi in (prosím, nebít). Je potřeba nepřestat chodit a třeba se i šourat, ono to pude R^ Jsi dobrá!

A. Lex 22.1.2022 19:46

Liko, chození už provozuji každý den, moje fousatá rehabilitační p+s (tím nemyslím manžela), se mi o pohyb stará. Stejně dobře se stará jako mne rozchodila a rozdýchala, když jsem přistála doma z nemocnice po kovidu. Ajvinka a les to jistí . Plus nesmeky.

Z. Lika 23.1.2022 10:16

Psi jsou prostě přátelé k nezaplacení - je fakt, že třeba jen kvůli sobě by člověk ven nešel, ale pro toho psa to udělá :-)

T. Zana 22.1.2022 15:31

Teda Alex, to sis dala... Držím palce, ať to v nějaké rozumné době přejde.

L. Blaza 22.1.2022 16:25

Alex objímám a ať to už alespoň nebolí! Já byla dnes na hodinové procházce a bolí mě teď úplně všechno a to jsem neupadla. :(

Z. Jenny 23.1.2022 9:18

Blážo! Ať už je jenom lépe! R^V