Z. Asteris 22.2.2021 21:53

Moc pěkné čtení o krásném vztahu.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Crossette 22.2.2021 18:30

Krásné čtení, které neomylně píše lidské srdce zamilované do psa

Někdo říká, že není správné snížit se na úroveň psa, že tím člověk ztrácí pozici “vůdce”. Jenže u nás to bylo podobně jako tahle věta: „Milovala, když jsem na ni mluvil”. Jen bych doplnila – když jsme u ní leželi. Protože Trixie byla na vrcholu blaha, právě když ona ležela na zemi a my si šli přilehnout. Už jak viděla, co se chystá, mrskala radostně ocasem, případně nám "otevírala náruč" (rozvalila se na záda). Milovala muchovlání, dokonce “čumák na čumák” a když se jí při tom něco šeptalo do ouška. Manžel jí tak s oblibou opakoval “pohádku”, kterak se k nám dostala. a ona jen blaženě odfukovala. Pravda, chvílku trvalo, než vznikla vzájemná důvěra (ona uvěřila, že už u náš navždy zůstane, my zase poznali, jaká je sklvělá “pitbullka”). Pak ale byla ta hluboká láska viditelně oboustranná.

Vy jste si jasně vybral rasu svého srdce a dokázal jste Kometce nabídnout milující a podle alba fotek i úžasně aktivní (cestovní) život. Užívala si ho plnými doušky celý svůj dlouhý psí život.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

T. Zana 22.2.2021 15:35

Krásné soužití s rodinným psem, fajn čtení při pondělku .

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Zemanová 22.2.2021 15:04

Je to krásné čtení o velké sounáležitosti mezi člověkem a zvířetem, při kterém člověk musí myslet na to, jaká je to škoda, že naši zvířecí přátelé mají vymezeno o tolik méně času než my. Myslím na to pokaždé, když se ke mně přitulí kocour Mikeš. Má nemocné ledviny a tak nemohu ani doufat v zázračnou dlouhověkost výjimečných kočičáků. Jsme na sebe hodně napojeni a tak se snažím si užívat náš společný čas co nejlépe. Vím, že jednoho dny mi bude zoufale chybět.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Jenny 22.2.2021 13:48

Díky za krásný článek se vzpomínkami. Mé vzpomínky na naše psy jsou stále živé a hodně osobní,jsou nastálo v mém srdci a ty chvíle všechny i ty poslední jsou nezapomenutelné. Teď se těším z našich posledních dvou psů,tedy fenek a pro jistotu je denně několikrát objímám.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Janaba 22.2.2021 10:55

Příjemné čtení, jen se už napřed bojím závěru.

Myslím, že komunikace s našim goldenem probíhá bez problémů. Dokonce říkám manželovi nemluv sprostě, nebo se to od tebe naučí! Já také vím, že ten úpěnlivý pohled do mne zavrtaný znamená zapomenutou odměnu. A kdy se stydí, kdy je uražen, kdy má oči stočené do strany, protože u stolu se přece nežebrá, leč... . Jsem ráda, že většinu jeho výrazů dokážu přečíst a věřím, že on má dobře přečtené nás. Jo, pohladit jiné psy mohu, protože je do hlouby své psí duše přesvědčen, že stejně miluji jen jeho, tak co! Ta důvěra zavazuje.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Menšíková 22.2.2021 10:35

Zase další milé čtení při pondělí, to je paráda!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Lika 22.2.2021 10:01

Princezna si vás obtočila kolem prstu Ale odměna byla sladká Krásné čtení, děkuji.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

A. Alimo 22.2.2021 8:51

To je tak hezké čtení, tolik lásky, empatie... Měla jsem ráda všechny své psy, ale Majk byl jen jeden. Darek je zlatej rošťák, i když dneska už pán v letech a rozumíme si čím dál víc, jestli je to vůbec možné. On rošťák přesně ví, když jen pomyslím na to, že by se mohlo jít ven, natož abych to řekla, to je jasné, a už stojí u vodítka. U vodítka, ne u dveří, ze dveří se jde na dvůr a to není procházka . A když nám nebylo nejlíp, ani se nesnažil nás "přemlouvat", on věděl...

Vždycky je mi líto psů, kteří znají jen svůj dvorek a komunikace s páníčky spočívá v podání žrádla v kastrole.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Yga 22.2.2021 7:46

Moc hezké počtení, je z něj cítit, jak jste si s Méty sedli... a jak vám chybí.

I já měla štěstí - já a Toya jsme byly dvojka, která si rozuměla beze slov. Stále tvrdím, že ona byla člověk... je to už přes pět roků, co pečlivě skenuje každého psa za Duhou, jestli není náhodou její spřízněná duše, zatímco trpělivě čeká, až se k ní připojím .

Erník je šašek počmáraný a někdy bych ho přetrhla na čtyři malé Erníky , ale když vidím, jak si to na těch svých chlupatých nožkách ke mně metelí, tak mu vše odpustím. Nikdy nebude jak Toya - ale to nevadí, to jsem stejně nečekala a ani po něm nechtěla, i tak je pro mne srdcovka

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Žampachová 22.2.2021 7:38

Pes, který je s člověkem často a intenzivně si umí svého člověka přečíst. A nemusí to být jen "jedináček". Já mám smečku tří holek a číst nás umí všechny. A my je. Všechny jsou nesmírně empatické a umějí reagovat pomalu na myšlenku. To neznamená, že nemají občas svou hlavu a neudělají nějaké vylomeniny. Nejsou o nic menší osobnosti, ale i když jsou rodina, stejně nejvíc vnímají nás. Hlavní rozdíl je, že tak moc nežárlí. Občas se přetlačují o místo blíž u člověka, ale nejsou mezi nimi spory. Tohle se dá docílit jen u psa, který je se svým člověkem hodně. Pes v kotci to asi nedokáže (nemohu posoudit, nikdy jsem sama kotcového psa neměla a mít nebudu), ale ta vazba na člověka je vidět jak na výcvikových akcích, tak jinde, Pozná se, který pes je "domácí" a který "venkovní"

Comette byla tak jedinečná, protože byla první. On je totiž jedinečný každý pes, když se mu dá prostor, aby se rozvíjel. Tím nijak nesnižuji krásu vztahu, jak jsem psala posledně, takovýhle majitej je pro mě majitel snů. Takového bych přála všem našim štěňatům (a pochopitelně nejen jim). Spíš se slzou v oku vzpomínám na svou první fletku Áju, velkou dámu a velkou osobnost. Ona mě naučila strašně moc. Podobně jako vás Comette. Ale další nebyly o nic horší a vztah nebyl méně silný.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Matylda 22.2.2021 7:17

Naše kavalírky čtou své lidi perfektně- Karamel, která měla do tří let naprosto vymetenou hlavu, je dokonalou čtenářkou mých nálad- a Vanilka, která má v hlavě prázdno teď (ve dvojici netřeba dospívat příliš rychle) se ale usilovně snaží Bydlí s námi, dohlíží na všechno, občas jen nenápadně sledují, ale všechno vidí a slyší. Když přijdu utahaná z práce, tak mě na pohovce soucitně zalehnou

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Z. Xerxová 22.2.2021 6:42

hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům

Ne - nemusí každý pes spát v posteli, ba ani nemusí bydlet doma... Ale ta míra porozumění, vzájemné komunikace mezi člověkem a psím kamarádem - ta je přímo úměrná společně strávenému času. Takový "rodinný" pes pak rozumí nejen povelům - ale i řeči volně plynoucí a rozumí si navzájem i beze slov. Protože nás má dokonale přečtené - a my jeho.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

E. Zvolánková 22.2.2021 6:38

Příjemné pondělí všem. O Kometce se moc pěkně čte.Jojo,když jsou člověk se se psem na jedné vlně,ta komunikace je neskutečně intenzívní a slova kokikrát nejsou třeba vůbec...stačí myšlenka.

• reagovat
• nahlásit příspěvek