Kolonie vznikla z podnětu hessenského velkovévody Ernsta Ludwiga na návrší na okraji města. Stavělo se v několika etapách, kdy se zde konaly významné umělecké výstavy: 1901, 1904, 1908, 1914…
Vévoda si pozval z Vídně mladého a velmi nadaného opavského rodáka Josepha Mariu Olbricha, který předtím spolupracoval s prof. Otto Wagnerem a navrhl slavný pavilon spolku Der Secession na vídeňském Karlově náměstí.
V Darmstadtu navrhl Olbrich výstavní pavilony a vily pro sebe a své přátele výtvarníky, kteří tu vytvořili řadu děl - plastik, fontán, keramických reliefů atd. Součástí areálu byla i plocha osázená platany (dnes se tu samozřejmě hraje pétanque).
V další etapě vznikla hlavní dominanta celého areálu - Svatební věž a k ní přiléhající další výstavní pavilon. V roce 1908 ovšem Olbrich umírá na leukémii a nejslavnější éra umělecké kolonie pomalu končí. Na jeho práci pak navázali architekti Albin Müller a Emanuel Josef Margold (který - ač Rakušan - prožil závěr života v bratislavském Chemoprojektu).
Za války kolonie utrpěla, některé domy byl vybombardovány. Dnes je vzorně opravena a uchází se o statut památky UNESCO. V 80. letech se tam konaly dvě velké výstavy českého umění, na té první jsem se s arch. Šlapetou taky podílel, ale do Darmstadtu mne tenkrát nepustili. Teď jsem si to trochu vynahradil, když jsme tam s kolegou z Fragnerovy galerie Danem Mertou dovezli výstavu Emila Králíčka (více o ní zde).
V Olbrichově pavilonu jí to sluší. Králíček na jeho stavbě v roce 1901 pracoval, takže by měl jistě radost. Paní ředitelka Ulmerová navíc získala od režiséra Petra Vrány klip se skladbou Jana Hammera a Jeffa Becka "Drive", na němž roztančili Králíčkovu známou kubistickou lucernu na Jungmannově náměstí (což se nám na pražské výstavě nepodařilo).
Každopádně uměleckou kolonii v Darmstadtu vřele doporučuji (město leží asi 30 km jižně od Frankfurtu).