Le Corbusier - původní profesí hodinář - začal secesí, ale velmi rychle přešel k svérázné, velmi elegantní až efektní funkcionalistické architektuře, stavěné podle jeho zásad, k nimž patřila skeletová konstrukce, umožňující volný půdorys (bez nosných stěn) a užití lehkých závěsových fasád s průběžnými okny, střešní zahrady na plochých střechách, vynesení domu nad terén, takže zahrada probíhala i pod ním…

Dům La Roche v Paříži (viz zde), vila Savoye v Poissy, budova Centrosojuzu v Moskvě, švýcarský pavilon v Paříži nebo dvojdům a dům v kolonii na Weissenhofu ve Stuttgartu jsou jeho nejznámější stavby z 20. a 30. let. Tehdy snil o zářících městech - předobrazu panelákových sídlišť, kterých jsme si ovšem potom užili dost a dost.

Pracoval taky pro Baťovu firmu, ale jeho projekty byly pro majitele příliš drahé a extravagantní. Le Corbusier ovlivnil architekty na celém světě a hodně i u nás - zejména okruh kolem Karla Teigeho. Ale právě toho později nejvíc zklamal, když se začal od svých dogmat později odklánět.

Snad pochopil, že krásné bílé kubusy v měřítku zlatého řezu mohou být efektní, ale nic to neříká o tom, jak jsou tyto domy obyvatelné. A skutečně - v betonových stavbách se člověk necítí právě nejlíp, zejména, když mu na hlavu teče voda ze špatně izolované střechy a na záda táhne oknem s jednoduchým zasklením.

Pozdější poválečné práce jsou blízko tzv. skulpturalismu. Asi nejhezčí je kaple v Ronchamp. Tehdy navrhl také pavilon Philipsu na EXPO ´58 v Bruselu, v níž se hrála Varéseho kvadrofonická skladba, klášterní areál La Tourette nebo stavby v indickém Chandigaru. Tam možná studený beton ocení nejvíc.

Na principu tzv. moduloru, který vychází z rozměrů lidské postavy, postavil Le Corbusier také čtveřici tzv. kolektivních domů s mezonetovými byty a službami. Jsou to kolosální stavby, z nichž 3 najdeme ve Francii. Když jsem byl před časem v Berlíně (viz zde), navštívil jsme tu čtvrtou v Charlottenburgu.

Je to kolosální dům, hezky opravený. Dnes je to spíš bydlení pro bohatší. Upřímně řečeno - jeden takový dům v zeleni se snese, ale celé sídliště… Tak si ho dnes připomeňme alespoň na několika obrázcích. Nezlobme se ale na vizionáře, jeho přínos světové architektuře byl neoddiskutovatelný.