Je vánoční čas, a tak chci dnes čtenáře pozvat na návštěvu tři pražských sakrálních staveb. Nejsou příliš známé, ba troufám si tvrdit, že většina Pražanů o jejich existenci neví. Spojuje je však jedna zvláštnost: reprezentují totiž secesní styl.

A secese je u kostelů a kaplí styl velmi nezvyklý. Před první světovou válkou byly sakrální stavby většinou navrhovány v historizujícím pojetí, zejména v neogotice. Ornamentální a efektní forma, typická pro secesní architekturu, se nezdála být církevním zadavatelům příliš důstojná. Ale přesto existují výjimky. Mimo Prahu patří k nejkrásnějším kostelům ty, které se stavěly v severních a severozápadních Čechách. Jejich autory byli např. Josef Zasche, autor starokatolického kostela v Jablonci nad Nisou, nebo dvojice drážďanských architektů Rudolf Schilling – Willi Graebner, kteří navrhli lutheránské chrámy v obci Hrob, v Duchcově nebo Teplicích. Cenné jsou i sakrální stavby libereckých projektantů Maxe Kühna a Heinricha Fanty, zejména kaple U Obrázku na okraji Liberce. Mimo oblast Sudet je asi nejznámější stavbou kostel ve Štěchovicích, jehož autorem byl známý dokončovatel stavby chrámu sv. Víta Kamil Hilbert. O něco více příkladů secesních kostelů a kaplí najdeme na Moravě a ve Slezsku.

A Praha? Tady jsou dnes takové stavby jen tři, všechny sloužily katolické církvi. Z toho byly dvě postaveny jako dočasné objekty, které měly být později nahrazeny definitivními velkými kostely, k jejich realizaci však z různých důvodů nikdy nedošlo. Ta třetí byla zase zamýšlena jako objekt, jenž je součástí většího urbanistického celku, v tomto případě psychiatrické léčebny v Bohnicích. Nutno dodat, že jak provizorní kostely v Libni a na Žižkově, tak chrám v Bohnicích, se nacházely v tehdejších pražských satelitech, které byly k Velké Praze připojeny až ve 20. letech minulého století.

Nejstarším pražským secesním kostelíkem je drobná hrázděná stavba, zasvěcená sv. Vojtěchu při Zenklově ulici v Libni (najdete ji za budovou sokolovny). Postavila ji známá pražská firma Matěje Blechy dle projektu Emila Králíčka v letech 1904-1906. Jde o prostý trojlodní objekt s dřevěnou zvonicí, vetknutou do vstupního průčelí. Interiér lodi se zdobenými dřevěnými prvky je velmi podmanivý. Vnitřní zařízení není původní, bylo sem přesunuto z bohnického kostela, o němž bude za chvíli řeč. Geometrická dekorace kostela odkazuje na práce architekta Josefa Marii Olbricha v darmstadtské umělecké kolonii, kde Králíček na počátku století pracoval. Bohoslužby můžete navštívit v úterý a sobotu od 17 hodin nebo v neděli od 10 hodin.

Sochor - sv. Anna, Žižkov

Provizorní trojlodní žižkovský kostelík sv. Anny z let 1910-1912 navrhl opět v jednoduchých formách významný architekt sakrálních staveb a absolvent vídeňské umělecké akademie Eduard Sochor, mj. autor pozdně secesního kostela Panny Marie růžencové s dominikánským klášterem v Plzni nebo neobarokní kaple sv. Jana Sarkandera v Olomouci. Najdete ho na rohu Jeseniovy a Tovačovského ulice. Vstupní průčelí zdobí sgrafitový dekor ve stylu pozdní secese, jehož autorem byl Kotěrův žák Jaroslav Mayer. Vnitřní vybavení pochází z různých dob. Bohoslužby se konají o nedělích od 8 hodin ráno.

Roštlapil - sv. Václav, Bohnice

Také autor třetí secesní pražské sakrální stavby byl respektovaným architektem. Václav Roštlapil, rovněž absolvent vídeňské umělecké akademie, je autorem Strakovy akademie – dnes sídla české vlády nebo budovy Akademie výtvarných umění. Dlouhá léta se věnoval projektu velkoryse řešeného areálu někdejší léčebny choromyslných v Bohnicích, inspirovanému obdobně koncipovaným areálem vídeňského Steihofu architekta Otto Wagnera. Projektoval jednotlivé pavilony, úřední a technické objekty, kotelnu, vodárenskou věž, domy lékařů i přečerpávací stanici na vltavském břehu. Hlavní dominantou secesního areálu se ale stal kostel sv. Václava v jeho centrální části, ukončený vysokou věží, která je vidět na horizontu města z velké vzdálenosti. Kostel zdobí plastiky Celestýna Kloučka a Františka Hergessela. Stavba, prováděná firmou Václava Nekvasila, probíhala až v letech první světové války, na jejím dokončení pracovali též váleční zajatci. Vysvěcena byla v roce 1919. V komunistické éře byl kostel proměněn na skladiště, po roce 1989 byl opraven a znovu vysvěcen. Bohoslužby jsou v něm každou neděli od 10 hodin.

Hezké Vánoce a šťastný nový rok všem čtenářům Neviditelného psa!

Foto Ester Havlová

***************************
Upozornění:
V nakladatelství Paseka vychází knížka Zdeňka Lukeše a fotografa Pavla Hrocha
Praha moderní - Velký průvodce po architektuře pražského centra 1900-1950 (více zde)

ZdenekLukes.eu

zl@zdeneklukes.eu
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998