Naše týdenní putování po moderní architektuře na Slovensku s cestovní kanceláří JT turist se chýlí k závěru. Poslední den jsme strávili v Bratislavě. Nebyl čas na detailní prohlídku, prošli jsme alespoň nejzajímavější část centra. Na jeho budování se ve XX. století podílela řada slovenských, maďarských, židovských, rakouských, německých a českých architektů.

Začali jsem prohlídkou tzv. Modrého kostela (sv. Alžběty) v Bezručově ulici od budapešťského architekta Ödöna Lechnera z let 1907-8, který je krásnou ukázkou secesní architektury maďarského typu – trochu pohádkové, trochu folklorizující, s mozaikami i hojným užitím keramických prvků (takže trochu připomíná Gaudího). Kostel má dnes modrou fasádu, lavice i oltář, ale původně byl v odstínech šedé a jméno dostal podle modrých glazovaných tašek. Takhle působí poněkud cukrkandlově. Lechner navrhl také sousední farní dům a budovu gymnázia. A možná i nedaleký nedávno opravený nárožní dům s bizarní dekorací, dnes hotel Tulip (na fasádě jsou ovšem růže).

Naproti Modrému kostelu je velký opuštěný konstruktivistický areál býv. nemocenské pojištovny od Aloise Balána a Jiřího Grossmanna. Doufám, že ho nezbourají. Je to moc hezká část města, která trochu připomíná pražské Vinohrady.

Nepřehlédnutelný je „první bratislavský mrakodrap“ – tedy budova Manderla na náměstí SNP z počátku 30. let od architekta Christiana Ludwiga a kol. Naproti je Tvarožkova Městská spořitelna s bílou opaxitovou fasádou a také trojice funkcionalistických družstevních domů Emila Belluše, v nichž bývala krásná pasáž – dnes je tam McDonald. Ale noblesní funkcionalistické detaily se zachovaly. Belluš ve stejné době navrhl i poněkud klasicizující budovu Národní banky, která stylově připomíná mussoliniovskou italskou architekturu.

O kus výš je nádherný funkcionalistický obchodní dům Brouk a Babka Christiana Ludwiga se zelenými opaxitovými pásy (čs. patent – probarvené skleněné desky). A ještě výš pak palác Baťa Vladimíra Karfíka. I ten je kvalitně opraven.

Pak jsme směřovali kolem socialisticko-realistické radnice na Primaciálním náměstí (Belluš) a secesní Eskomptní banky s hezkou kavárnou na Hlavním náměstí (arch. Albert Körössy - Géza Kiss, 1911) na hlavní bratislavské korzo – Hviezdoslavovo náměstí. Tam jsou kvalitní parkové úpravy s vodními prvky i řada soudobých výtvarných děl. Z architektury pak nepřehlédnutelné divadlo známé dvojice Ferdinand Fellner – Hermann Helmer (též divadla v Praze – Státní opera, Liberci, Brně, Karlových Varech, Mladé Boleslavi), luxusní hotel Carlton od nejplodnějšího slovenského architekta Milana Michala Harmince (činný od 80. let XIX. století až do 50. let století XX.) a především krásný činžák ve funkcionalistickém stylu se šikmými loggiemi na průčelí od brněnského Bohuslava Fuchse.

Pak jsme se stočili na bratislavské Rázusovo nábřeží, kde je ovšem nejlepší sorela, co znám – Bellušův hotel Devín. Stejný autor vytvořil i dvě zastávky parníčků na obou březích řeky, v jedné je populární kavárna Propeller. Pak je tu Slovenská národní galerie od Vladimíra Dedečka ze 70. let (brutalismus), Harmincova muzejní budova na Vajanského nábřeží a Krupkova budova rektorátu Komenského univerzity na Šafaríkově náměstí – rovněž v neoklasicistním podání.

Nakonec jsme prošli nový nákupní mall, u jehož vstupu je malá „okurka“, která Fosterově londýnské jakoby z oka vypadla. Nejlepší je ovšem zatravněná šikmá louka směrem k řece s řadou příjemných atrakcí. Prostě nakoupíte, dáte si kafe pod plátěnými přístřešky a natáhnete se do trávy… Na konci je nové náměstí, kde našel místo jak Kafkův bronzový Štefánik, tak Šalounův krásný lev (předtím odstraněné postupně nacisty, komunisty a národovci) Pozadí tvoří nepříliš povedené nové SND, které se s přestávkami stavělo snad 30 let.

Při odjezdu z Bratislavy ještě zastávka u snad nejkrásnější československé stavby z období totáče (Karle Hubáčku, promiň) – bratislavského krematoria Ferdinanda Milučkého z 60. let. Bílá kompozice ve svahu, kolem lesní hřbitov… Takový sen ve stylu brazilského Oscara Niemayera. Docela hezký závěr našeho putování, byť na hřbitově. Tak, Slovensko, nashledanou někdy příště.

Předchozí díly:
Počátek zájezdu
Z Piešťan do Martina
Z Martina na Štrbské Pleso
Ve Vysokých Tatrách
Z Tater do Košic
Výlet do Užhorodu
Z Košic do Blavy

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998