Sedmý den našeho putování po slovenské architektuře zejm. XX. století (seznam minulých dílů na konci článku) byl ve znamení dlouhého přejezdu z Košic do Bratislavy, takže jsme většinu času trávili v autobuse. První zastávka byla v Banské Bystrici, kde je známý památník Slovenského národního povstání z let 1963-9. Projektoval ho Dušan Kuzma, ale nápad pochází od známého sochaře Jozefa Jankoviče (kdysi mi o tom vyprávěl). Stylově bývá toto zajímavé dílo řazeno k tzv. skulpturalismu. Jde o betonovou skořepinu, která je „rozseknuta“ na dvě části, „puklina“ je uvnitř prosklená. V ní je nyní opět komunisty odstraněné sousoší od Jankoviče (sochař byl v nemilosti, tak ho bolševici dali pryč). Stavba je to unikátní a patří k tomu nejzajímavějšímu, co se u nás postavilo. Politické konotace jsou otravné, ale to nic na věci nemění.

V Banské Bystrici je ještě kuriózní Národní banka v renesančním stylu se sgrafity – ovšem postavená až ve 20. letech – typické dílo pražského podivína prof. Ladislava Skřivánka z let 1929-32. A také Národní dům od Emila Belluše z konce 20. let. A ovšem hezké historické náměstí.

Další zastávkou byly lázně Sliač. Na rozdíl od Trenčanských Teplic nebo některých sanatorií v Tatrách to bylo příjemné překvapení. Dílo významného pražského architekta Rudolfa Stockara (vlastní dům na baště sv. Tomáše, úzký artdecový dům v ul. 28. října, palác Praha na Václavském náměstí, dům U Bílé koule v Úvozu ad.) je druhou největší lázeňskou stavbou Československa (po Librově a Kanově TBC sanatoriu ve Vyšných Hágách). Obrovská stavba z let 1932-6 je dobře udržovaná, uvnitř je ještě řada původních detailů a kolem vzorně opečovávaný anglický park. Krásné místo!

Pak jsme zajeli do nedalekého Zvolenu. Tady je budova Legiobanky, údajně od Gočára z počátku 20. let. Zdá se, že je to skutečně jeho dílo (plány se nezachovaly a v soupisu jeho staveb tato položka chybí). Protáhlé náměstí je nově upraveno, ale ne s takovou invencí, jako jsme to viděli třeba v Bardějově nebo Košicích. Slavný renesanční zámek působí trochu zchátrale, ale je v něm kolekce obrazů starých vlámských mistrů.

Konečně ještě zastávka v Partyzánském, dříve ovšem Baťovanech (pův. ale Šimonovanech). Po Svitu/Batizovcích tedy další pozůstatek slavné zlínské architektury v podání Gahury, Karfíka, Voženílka a dalších. Typické cihlové domečky ovšem opět různě nevkusně přestavěny. Ale je tu krásný Karfíkův betonový kostel se štíhlou zvonicí. Uvnitř byla zrovna mše. Vladimír Karfík postavil na bázi baťovské konstrukce taky kostel v Bratislavě-Petržalce, ale ten v Baťovanech je povedenější.

Večer jsme dorazili do Bratislavy. Její skvělá architektura je ale tématem posledního pokračování Slovenské epopeje asi opět za týden.

Předchozí díly:
Počátek zájezdu
Z Piešťan do Martina
Z Martina na Štrbské Pleso
Ve Vysokých Tatrách
Z Tater do Košic
Výlet do Užhorodu

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998