První letošní jarní Psí vycházka (poslední podzimní je zde) byla orientována na část pražského Nového města. Sešli jsme se na náměstí Republiky, podívali se na zadní trakt Celnice s dekonstruktivistickým průčelím ateliéru Skřítecký-Krupauer z konce 90. let v jinak nevábně vyhlížejícím zákoutí. Odtud byla vidět i boční partie areálu Gočárovy Anglobanky z poloviny dvacátých let. Prošli jsme podobně nevábným průchodem (člověk nechce věřit, že tohle může být v centru Prahy – údajně jednoho z nejbohatších měst EU – připomíná to spíš periferii) do Hybernské ulice. Odtud je vidět podivuhodná nástavba Schweerts-Sporckova paláce výše zmíněné Anglobanky s nikami pro sochy, které tam Gočár nikdy nedal. Ale barokní průčelí ušetřil. Naproti je malý barokní dům hotelu Meteor, zachráněný kdysi arch. Emilem Králíčkem a kousek dál jedna z prvních secesních staveb střední Evropy – Ohmannův hotel Central z let 1899-1900, nedávno obnovený (kdysi byl Petrem Kropáčkem přestavěn na Komorní divadlo). Dokonce jsme se mohli podívat dovnitř na zbytky původního vybavení (klec výtahu, vitráže na schodišti) i obnovený sál s kopiemi krásných lamp.

V sousedství hotel Kempinski s výraznou nástavbou Kotěrova žáka Františka Kavalíra a na rohu Dlážděné ulice neorenesanční palác dráhy neznámého autora s nástavbou horního patra Plečnikova žáka Karla Štipla, jinak profesora atelieru práce s kovem na Umprum. Naproti je Lidový dům, kde bývalo Leninovo muzeum, kuriózní budovatelskou sochařinu z atiky však nedávno odstranili.

Dále jsme šli Hybernskou směrem k Masarykovu (dříve Státnímu) nádraží, nejstaršímu v Praze, od arch. Antona Jünglinga z poloviny XIX. století (s adaptacemi Antonína Parkmana ze 40. let). Naproti na rohu Dlážděné druhý palác Arco (ten první na Národní třídě se secesní Kotěrovou kavárnou byl zbořen už před válkou). Ze zajímavějších domů v této frontě zmiňuji secesně-barokní stavbu Karla Mottla, konstruktivistické paláce Tomáše Pražáka a Pavla Moravce a na konci dům „Elektro“ trojice Vlastimil Brožek – Karel Polívka – Jan Mentberger.

Pak jsem prošli přes opravované nádraží do Havlíčkovy ulice, kde jsou paláce Lannův (arch. Jan Ondřej Kranner), nedávno opravený dům, kde zemřel Karel Havlíček, od neznámého autora a neogotický dům (snad opět Kranner) inkorporovaný do hotelu Marriott. Naproti další nevzhledný novodobý hotel Hilton (dříve Penta). Na konci ulice na nároží Poříčí neorenesanční dům Antonína Wiehla z roku 1888 s prvním osobním výtahem v Praze.

V ulici Na Poříčí jsme si něco řekli o pozdně secesním hotelu Imperial (arch. Jan Melka – Jaroslav Benedikt) s keramickým obkladem známé kavárny od sochaře Josefa Drahoňovského v orientálním stylu. Tady jsme zahnuli ulicí Na Poříčí zpět k Náměstí Republiky. Minuli hotel – dříve banku (Alfons Wertmüller, 1894), v níž pracoval kdysi Franz Kafka (uvnitř krásné schodiště a busta FK od sochaře Karla Hladíka). Naproti je konstruktivistický palác YMCA od Eduarda Hniličky a na konci býv. Hypobanka, postavená v polovině 90. let dle vítězného soutěžního projektu arch. Bernarda Winkinga z Berlína. Druhé nároží okupují býv. kasárna (anonymní vídeňský projekt v oblíbené tudorské gotice), z nichž se zachovaly dva trakty (odbourán jen dvorní s chodbami) a jízdárna, kam se vrátil krásný dřevěný krov (bohužel poněkud zakrytý vnitřní vestavbou). Plášť novostavby ve dvoře je dílem arch. Petra Malinského a libereckého SIALu, poněkud kýčovité interiéry nákupního centra dělali Rakušani.

Další PV bude někdy na konci dubna nebo začátkem května – sledujte příští díly Architektury na Psu. Obrázky jsou mé, Ivany Frolíkové a Ondřeje Kulhánka.

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998