Druhá jarní Psí vycházka, konaná v sobotu 17. června od 10 hodin (předchozí PV viz zde), nás zavedla do dvou letenských, resp. bubenečských ulic U Sparty a Nad Královskou oborou. Cestou jsme ovšem nahlédli i do ulic dalších, na začátku např. do uličky U Letenské vodárny, která je trochu skrytá za Molochovem – blokem 14 funkcionalistických činžáků při ulici Milady Horákové, jejichž průčelí v jednotném stylu navrhl v roce 1938 Gočárův žák a člen Devětsilu Josef Havlíček. Ulička se teď opravuje a jsou v ní dokonce předzahrádky.

Sparta

Minuli jsme fotbalový stadion Sparty, který měl původně dřevěné tribuny, od 30. let jednu železobetonovou - tu západní (arch. Hudec). Zásadní přestavbou prošel v letech 1967-1968 dle projektu architektů Vladimíra Syrovátky a Cyrila Mandela, kteří navrhli původně černou ocelovou konstrukci tribun. Další úpravy pak v 90. letech, kdy konstrukci obarvili na modro, odstranili pěknou plastiku Vladimíra Janouška a přistavěli další partii k západní tribuně.

Martínek

Kouzelná zahrádka 2

Za stadionem na rohu ulic U Sparty a Jana Zajíce je blok úřednických bytových domů navržený kolem roku 1923 Stavebním úřadem, konkrétně arch. Vladislavem Martínkem ve stylu art deco. V ulici Jana Zajíce jsme pak navštívili kouzelnou zahrádku kavárny Alchymista, kterou zde spolu s unikátním muzeem kávy vybudovala paní Kateřina Ebelová. Krásné klidné místo k posezení!

Pak dále ulicí U Sparty do ulice Nad Královskou oborou (dále NKO), kde od předloňska straší betonový větrák z tunelu Blanka. Doufejme, že se nakonec přece jen podaří toto monstrum ozdobit plastikou Federica Díaze, kterého jsme kdysi vybrali v soutěži. Pokud ne, dopadne větrák jako všechny ostatní obdobné útvary a pokryjí ho klikyháky sprejerů. Naproti tomuto dvacetimetrovému válci stojí Art hotel, funkcionalistický dům architekta Jaroslava Rösslera, Kotěrova a Ohmannova žáka. Další Kotěrovec Jaroslav Mayer navrhl bubenečskou sokolovnu na rohu této ulice a Korunovační. Mezi těmito stavbami je hala Sparty, původně v 60. letech navržená architekty Alešem Bořkovcem a Vladimírem Ježkem s lanovou konstrukcí střechy, která se však později zhroutila pod náporem sněhu, dům byl pak přestavěn.

Dále jsme šli podél kaňonu s Buštěhradskou drahou až ke Stromovce, kde se opravuje hrázděný domek hlídače tunelu. Tady stojí v ulici NKO několik secesních a historizujících domů architekta Václava Vítězslava Chytrého, který byl rovněž autorem oplocení Stromovky. Nejhezčí dva domy jsou v místě zlomu ulice, v jednom z nich bývala hospoda U Krále Karla IV. (busta na fasádě), dnes je tam populární podnik Lokál. Hezkým detailem je i arkýř prostředního ze tří Chytrého domů v ulici Jana Zajíce. Kousek dál v té hezké ulici s alejí stromů je i slavný rozdvojený nárožní lev, který kdysi prezidentu Havlovi vyfotil na novoročenku Pavel Štecha – to bylo v době rozdělení Československa.

Homoláč

Zoubek

Pak jsme pokračovali ulicí NKO, minuli další letenské ulice – tentokrát i s předzahrádkami: Čechovu, Šmeralovu a Oveneckou. Tady jsme si prohlédli domy Kamila Roškota, Martina Reinera a secesní rohák s kubistickými detaily od Bohuslava Homoláče. Za plotem Stromovky jsme viděli dětské hřiště – jedno z prvních v Praze – s betonovými prolézačkami nedávno zemřelého sochaře Olbrama Zoubka. Hřiště se teď rekonstruuje do původní podoby. Na závěr jsem připomenul jednotně řešenou pozdně secesní frontu domů arch. Aloise Masáka (Ohmannova žáka z Umprum) v Ovenecké ulici (východní strana) a zmínil, že naproti stával až do 30. let první celobetonový domek z roku 1865 od Otta Ehlena. Naše cesta končí u budovy Akademie výtvarných umění, vystavěné dle projektu Hansenova žáka z vídeňské Akademie Václava Roštlapila na počátku minulého století. Díky ní se v mnoha činžácích v jejím okolí objevily malířské ateliéry v horních patrech a sochařské ve vnitroblocích. Odtud případný název oblasti Letenský Montmartre. Jen těch výtvarníků je tu dnes jako šafránu, neboť jejich studia byla většinou přestavěna na luxusní byty...

Psí vycházníci

Foto autor