První letošní Psí vycházka vedla v sobotu 28. dubna za krásného, téměř letního počasí z Vítězného náměstí do Podbaby ulicí Jugoslávských partyzánů (dříve Krále Alexandra, poté maršála Tita), která tvoří hranici mezi Bubenčí a Dejvicemi a leží v katastru Prahy 6.

Nejdříve jsme si něco řekli o historii Vítězného náměstí, které bylo navrženo architektem Antonínem Engelem v poněkud suchopárném neoklasicistním stylu na konci 20. let jako centrum tzv. Nových Dejvic (část ale leží v Bubenči). Nebylo nikdy dokončeno. V padesátých letech zde architekti Karel Prager a Jiří Kadeřábek navrhli obří mrakodrap ve stylu sorely à la Lomonosova univerzita, který naštěstí nebyl postaven, a dodnes není náměstí dokončeno. Naposledy se o novostavbu pokusil Radan Hubička projektem tzv. Ledního medvěda, ale avantgardní návrh vyvolal takové polemiky, že to investor Kellner nakonec vzdal.

Franta

Zato kousek dál už na dejvické straně stojí věž nové budovy rektorátu ČVUT, dokončená loni. Projektantem je Petr Franta, který také opláštil navazující starší objekt bývalé menzy z šedesátých let (arch. František Čermák – Gustav Paul), dnes je tam výzkumný ústav. Na této straně ulice je ještě blok družstevních domů od Bohumíra Kozáka z konce 20. let v konstruktivistickém stylu (mezi ulicemi Velflíkova a Nikoly Tesly). Engel některé příčné ulice (Rooseveltova, Nikoly Tesly, Zelená) navrhl velkoryse se zeleným středním pásem. V Teslově ulici je pak asi pět let památník tohoto amerického Edisonova konkurenta od někdejšího tvrdohlavého Stefana Milkova. Je to černá koule a jakýsi výboj.

Vondrák

Hezký je nárožní dům v Zelené ulici s motivy z režného zdiva a velkými verandami, navržený na konci 20. let Kotěrovým žákem Jaroslavem Vondrákem. Další Kotěrův žák Jan Mayer projektoval dům č. 23 s velkou zimní zahradou v patře.

Janák

Ještě zajímavější je protější bubenečská strana ulice. Když se vrátíme k Vítěznému náměstí, zaujme nás v prvním bloku skupina domů od slavného Pavla Janáka ve funkcionalistickém stylu s motivem tzv. francouzských oken. Je to ojedinělý příklad bytových domů od Janáka. Naproti na rohu Rooseveltovy ulice je další jednotně řešený blok, tentokrát již z roku 1923. Jde o tzv. domy Obce pražské, tedy o sociální výstavbu s průčelími v tehdy módním stylu art deco (nebo, chcete-li, národního dekorativismu) s těmi různými obloučky a kroužky. Červeno-bílá barevnost se nedochovala. Projektantem byl přednosta Městského stavebního úřadu Rudolf Hrabě. Na nároží Lotyšské je další dům Bohumíra Kozáka žluté barvy.

Naproti Teslovu pomníku na náměstí Interbrigády je další socha – generál Koněv. Pomník je ze 70. let a autorem prorežimní sochař Zdeněk Krybus. Nyní se vedou debaty, zda je možno doplnit desku s celým životopisem známého maršála, který Prahu nejen osvobodil v roce 1945, ale i okupoval v roce 1968.

Na závěr procházky jsme si prohlédli hotel International v Koulově ulici (dříve náměstí Družby, to bylo ale zrušeno), po Američanech nyní vlastněný Rusy. Vyrostl v průběhu 50. let ve stylu stalinské sorely. Vedoucím týmu architektů byl František Jeřábek, ale prý v něm měli prsty i další a mnohem známější architekti. Příští Psí vycházka nás zavede dle přání účastníků na Libeňský most (pokud ještě bude stát ;-). Termín sdělím na Psu i svých stránkách.

Minulá PV viz zde.

Foto autor