Poněkud intimnější prázdninová Psí vycházka (asi 40 lidí) v horkém počasí navázala na tu minulou po Karlově náměstí (viz zde). Vyšli jsme od nároží Karláku a uličky Odborů, jež tvoří secesní činžák snad od Josefa Kovařoviče (hezcí dráčci na věži) a funkcionalistický dům (s prodejnou Sony), který projektoval Oldřich Tyl. Ulice Odborů se v místě, kde se láme dolů do Myslíkovy, rozšiřuje, takže je tu malé náměstíčko. Stojí tu bývalá odborářská centrála ze 30. let od Oktáva Koutského s keramickým průčelím, dnes sídlo design hotelu Mosaic. Prostor dnes oživují plastiky Alexandry Koláčkové (její typické betonové prvky kryté keramickou mozaikou – v tomto případě křesla) a Michala Trpáka (obří lysohlávky, moucha na domě naproti hotelu a tři lidé padající z nebe s deštníky jako padáky (to trochu připomíná Viselce neboli Freuda v Husově ulici od Davida Černého). Až na ty houby jsou to dočasné instalace. Na této piazettě je ještě pěkný pozdně secesní dům od Kovařoviče a v navazující uličce Na Zbořenci býv. penzión Ferdinanda Fencla (též autor nedaleké polikliniky na Karláku) a funkcionalistický činžák Hilariona Pacanovského.

Koutský

Havel

Blecha-Králíček

V Myslíkově je neorenesanční dům od profesora pražské techniky Jiřího Pacolda (roh ul. Černé), na nároží se Spálenou neobarokní domy Osvalda Polívky (na fasádě ovšem nesmí chybět jeho různé potvůrky), hezký funkcionalistický činžák firmy Nekvasil (asi ho projektoval Václav Slavík), v němž bylo ještě do nedávna knihkupectví. Dále secesní dům Františka Buldry, neorenesanční Františka Niklase (s hezkou lékárnou v parteru), Blechův a Králíčkův dům Polikliniky (hezká secese) nebo „hradní“ rohák Aloise Zimy. To už jsme na nároží Vojtěšské ulice, v níž je vidět i zadní Fantův dům pro Hlahol. Zajímavější je to naproti. Tam stojí mohutná budova býv. Legiocentrozáložny z roku 1923 s velmi zajímavou výzdobou (hlavy legionářů) neznámého sochaře. Ta je ve stylu art deco. A naproti na rohu ulice Náplavní secesní činžák Vácslava Havla z roku 1903 (myslím, že fasádu mu dělal Polívka), či mohutný secesní rohák Myslíkovy a Masarykova nábřeží od Kotěrova zapomenutého žáka Františka Cuce. Naproti je funkcionalistická budova Mánesa od Otakara Novotného, nyní opravená, ale bez původní funkce. Snad už alespoň funguje restaurace. V nábřežní frontě jsou dále činžáky s gotickými prvky od Františka Jiskry a neobarokní domy na nároží Jiráskova náměstí od jakéhosi Ladislava Horáka. Pomník spisovatele z padesátých let je dílem Karla Pokorného, sokl je od Jaroslava Fragnera. Bohužel, kašna tvůrce mostu Vlastislava Hofmana vypadá prabídně, snad by nebyl takový problém ji opravit a zprovoznit, zejména když kašen je v centru tak málo… Zadní frontu náměstí tvoří blok ve stylu nizozemské renesance, který postavil stavitel František Schlaffer v 80. letech XIX. století.

Lysohlávky

Fanta

Cuc

Kolem Tančícího domu a soreláckého paláce býv. Energovodu (arch. František Albert Libra a Jiří Jakub) vstupujeme do Resslovy ulice. Ta je znehodnocena velkým provozem, ale i tady je zajímavá architektura. Vedle barokního kostela Cyrila a Metoděje (dříve Karla Boromejského) s památníkem parašutistů je tu gotický kostel sv. Václava, upravovaný Josefem Fantou, autorem sousedních Hlávkových kolejí v Jenštejnské ulici. V Resslově stojí i tři školy (projektovali je Stavební úřad, Josef Vejrych a Blechova firma). A už jsme zpět na Karláku, jehož stavby jsem v bloku mezi ulicí Resslovou a Odborů představil v článku o minulé PV.

Psí vycházníci

Pro zájemce jen dodávám, že o architektuře Masarykova nábřeží a Karláku se dočtete mnohem více v knížkách Psí vycházky 3 a 4 (Nakladatelství Lidové noviny 2014, resp. 2015). Další Psí vycházka bude snad na konci prázdnin, termín bude zde i na mých webových stránkách (zdeneklukes.eu).

Foto autor a Jana Lukešová