Sobotní Psí vycházka nás zavedla do oblasti asanace židovského ghetta, tedy pražských čtvrtí Josefov a Staré Město (hranice mezi nimi je značně křivolaká). Staré domky, ale také synagogy a kostely (až na pár výjimek) zmizely v období mezi lety 1899-1914 a byly nahrazeny novou – a samozřejmě vyšší – zástavbou.

Urbanismus byl nakonec kompromisem, mladí radikálové si tu představovali bulváry a la Paříž nebo Vídeň, projekty domů v první etapě však byly svěřeny hlavně zkušeným starším architektům, kteří preferovali opatrný historismus, později i tzv. eklektickou architekturu, která byla směsí renesančních, gotických a secesních prvků, v podání arch. Dlabače dokonce i s motivy lidové architektury (lomenice ve štítech). Těmi architekty byli profesoři pražské Techniky Rudolf Kříženecký (první postavený dům v asanaci na rohu Mikulášské /Pařížské/ a Staroměstského náměstí, po válce snížený o patro jeho konkurentem Hübschmannem), Jan Koula, který kromě protějšího domu vedle kostela (samozřejmě neobarokního) projektoval i Čechův most na opačném konci a také nikdy nerealizovaný průkop Letnou, dále Jan Vejrych - ten se zaměřil na nárožní domy, zmíněný Alois Dlabač, slavný malíř a také architekt Karel Vítězslav Mašek (rohák, v němž bývala Lufthansa a dům na nároží Široké a Maiselovy s nahatými dámami na portále od zapomenutého sochaře Křtiny), Ohmannovi žáci Jiří (Georg) Justich (hrady na nárožích Široké) a Bedřich Bendelmayer (Dům U První reduty) nebo rytíř Klenka (dům U Synagogy a nádherný činžák v Maiselově s průčelím do parčíku s Bílkovou sochou Mojžíše).

Kotěrovci se téhle „dortové“ a „hradní“ architektuře samozřejmě posmívali a příkladem jejich vkladu je prostý dům s cihelným průčelím v Salvátorské uličce od Otakara Novotného. Postavil ho pro vydavatele Štence. Nebo Hübschmannův dům pohřebního bratrstva na rohu Široké a Maiselovy. Po první válce se v oblasti uplatnila i kuriózní kubistická architektura, opět v podání Otakara Novotného. Domy do ulice Elišky Krásnohorské ovšem nebyly z Pařížské vidět, neb byly zakryty domovním blokem. Ten byl za války vybombardován, zbylé domy zbořeny v 60. letech. Vznikla tu piazetta a nový hotel Intercontinental podle projektu Karla Filsaka a kol.

Prošli jsme nejdřív Pařížskou na Staroměstské náměstí, kde jsme ještě viděli Polívkovu Hasičskou pojišťovnu, pak přes Kafkovo náměstí kolem neobarokní Kříženeckého budovy fary zpět Maiselovou ulicí, která kupodivu mnoho zajímavé architektury nenabízí (kromě již zmíněných staveb). Zajímavější je to v uličce U Starého hřbitova, kde je blok domů Antonína Engela (1910-11), které reprezentují modernu, a s Klenkovým domem tvoří celý blok. Viděli jsme i Hübschmannův dům z 20. let přímo v areálu hřbitova, kde mimochodem bydlel Pavel Tigrid. Konečně v Břehové uličce je hezký dům Vojtěcha Pickla a Václava Vejrycha a naproti ještě Engelova vila.

Architektura oblasti je velmi zajímavá, pestrá a jistě už se na ni nedíváme s odporem, jako před pár dekádami, kdy funkcionalisté toužili tenhle secesní Josefov zase zbourat (viz projekt Karla Honzíka ze soutěže na dostavbu radnice z roku 1946). Tím nechci asanaci bránit – zanikly tu skvělé stavby s neopakovatelnou atmosférou. Více si o celé historii pražského ghetta můžete přečíst v knize Židovské město pražské (vyd. Belle epoque), která je stále v prodeji. Stejné téma, věnované jen asanaci, jsme rovněž zpracovali s Janem Svobodou v naší knize Praha 1891-1914 (vyd. Libri). Více viz zde. Fotografiemi ze Psí vycházky dnes doplnil Jiří Wagner.

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998