Druhá letošní Psí vycházka (ta první viz zde) se konala v sobotu 8. června dopoledne. Sešli jsme se u Šlechtovy restaurace, která se stále opravuje, ovšem termín do konce dubna tohoto roku (hlásá velká tabule na oplocení stavby) asi splněn nebude, když už je už červen a konec prací v nedohlednu. Projekt citlivé opravy pochází od ateliéru Hulec a Špička).

Pak jsme prošli opraveným tunýlkem na dolní louku – vlastně dno někdejšího rudolfínského rybníka, napájeného Rudolfovou štolou. Tam už dva roky fungují dva nové rybníčky. Jeden z nich vytváří kopeček, který byl kdysi malým ostrovem, ten druhý má ostrůvek, na nějž se lze dostat prámem upevněným na lano, jak je vidět na obrázku. Uprostřed stojí starý tis.

Tunýlek

Rybník s prámem

Tady je taky řada nových atrakcí – troje nové schody z okružní cesty, nově založené pochozí trávníky, jedna lužní loučka plná polních kytek, která se kosí ručně, vtipná dětská hřiště nebo tzv. čítárna s takovým dřevěným hadem, v jehož meandrech jsou lavičky, a je tu i knihovnička. A také nové lavice na „ostrově“ – vše z dílny sochaře Michala Sedláka, který už dříve navrhl po povodni zaniklou Danae na břehu největšího rybníka, nebo prám s kačeními hlavami tamtéž (ten obnoven). Co mi tu chybí, je nízké večerní osvětlení hlavní trasy směrem na Troju. Jsou tu také mlatové nebo dlážděné cesty, které se sem hodí víc než asfalt, dále lavičky, zvlněná lehátka na loukách nebo odpadkové koše. A také nové výsadby stromů a keřů, vše vzorně udržováno a navrženo firmou Florart.

Čítárna

Cosi se konečně také začíná dít s areálem Výstaviště, kam jsme poté zamířili. Zatím se tu v jeho zadní – tedy severozápadní části – objevila hřiště na beach volejbal, opravená fontána z výstavy 1991, jakési pódium a opravená páteřní komunikace vedoucí k opravenému Maroldovu panoramatu. Dále dvě robinsonádní hřiště. Horší je to dále na jih: již opravovaná plzeňská restaurace z původní Jubilejní výstavy (arch. František Buldra, 1891) je opět opuštěná a v bídném stavu, podobně nedávno rekonstruovaný dřevěný Klenkův restaurační pavilonek z výstavy 1908. Rekonstrukcí prošel i interiér další Klenkovy restaurace z roku 1922, ale ta ještě čeká na opravu pláště, nicméně je v provozu. Už před časem zmizela nepěkná kovová hlavní brána do areálu, který se celý – jak nikdy nezapomenu připomenout – nachází v Bubenči a nikoli v Holešovicích, jak se všude stále píše. Až to nějaký novinář konečně označí správně, dostane ode mne za odměnu knížku.

A co tu stále chybí? Opravené lapidárium, které se celé loupe a prší do něj (arch. Antonín Hrubý, 1908). Rekonstrukci také vyžaduje divadlo Spirála (arch. Louda – Kulík, 1991; pův. panoramatické kino) a chátrající Křižíkovy pavilony (Michal Brix, 1991). A především opravená hlavní dominanta – tedy Průmyslový palác (aspoň tu na tom stanu, který nahradil vyhořelé západní křídlo, není ta nechutná iluzívní fotka původního stavu…). A doufám, že v severní části areálu se objeví slibované přírodní koupaliště. Nicméně něco se tu už konečně děje…

Za procházku Stromovka i Výstaviště každopádně stojí, v areálu Výstaviště se navíc koná Pražské quadrienale.

Foto autor