V sobotu 16. srpna se konala třetí letošní Psí vycházka po moderní pražské architektuře (dvě poslední vycházky viz zde a zde). Pršelo před ní i hned po jejím skončení, ale během vycházky bylo tradičně hezky (jeden z pravidelných účastníků mne označil za šamana:-)).

Místodržitelský letohrádek

Brána do Stromovky

Sešli jsme se u Místodržitelského letohrádku neboli Zámečku v Královské oboře vulgo Stromovce. Zrovna opravují fasádu této původně gotické stavby, přestavěné Georgem Fischerem na počátku 19. století v romantickém stylu. Za Zámečkem, který bohužel stále slouží jako depozitář novin a časopisů NM (využití by mohlo být důstojnější – třeba výstava a kavárna), bývalo zahradnictví s empirovým skleníkem, dnes je to pustina. Snahy toto nedílné území parku zastavět se naštěstí nepovedly, ale o pozemek se nikdo nestará, ač by myslím zahradníci nějaké zázemí v největším pražském parku velmi přivítali (o další dva areály přišli – první zabavili ruští okupanti v roce 1968, druhý zničila povodeň 2002).

bývalá Petschkova vila

další Petschek

Pak jsme se zastavili před vstupem do bývalé Petschkovy vily (dnes vyslanectví Ruska), což je neobarokní dílo Maxe Spielmanna z roku 1926/27. Potom jsme pokračovali Wolkerovou ulicí, kde je na začátku další z Petschkovývh vil (bydlel v ní právě jeho architekt Spielmann), naproti je pak pěkný pozdně funkcionalistický činžáček od Rudolfa Bettelheima z konce 30. let. V ulici jsou dále vily arch. Tomáše Pražáka a Pavla Moravce nebo prof. Severina Ondřeje, na konci v zatáčce na vyvýšeném místě dům stavitele Josefa Záruby-Pfeffermanna. Naproti – místo krásné staré vily porostlé růžemi, jsou tu ruské bytovky, ale zůstal tu dům malíře Hanuše Schweigera. To je už epicentrum Bubenče, dříve Ovenče, původně malé obce, později (1922) připojené k Velké Praze jako součást Prahy XIX (dnes patří část Bubenče pod Prahu 6 a další díl pod Prahu 7).

Bettelheim

Gotthardská ulička

Naproti je známá hospoda Na Slamníku a několik klasicistních domů, v tom, kde je holandská ambasáda, údajně kdysi bydlel Johann Wolfgang Goethe, ale jestli je to pravda, nevím (třeba nám to sdělí nějaký literární vědec). Na sousedním Krupkově náměstíčku je pozdně barokní kostelík sv. Gottharda od arch. Josefa Zobela, býv. radnice a škola od arch. Karla Orta, resp. Aloise Potůčka. To je už směs historismu a secese z let 1904-1907.

Vstup do pravoslavného kostela

Pravoslavný kostel

Následuje válcovitý pavilon, postavený pův. pro předvádění sovětských výrobků, pak tam bývala akvária, autoveteráni a dnes – je to pravoslavný kostel, mohli jsme nahlédnout i dovnitř. Projektoval to arch. Vratislav Růžička a kol., podobně jako protější ruskou školu v 70. letech (trochu děsivá kombinace kamene a hliníku). Tyto pookupační stavby pro Rusy se táhnou od Ovenecké ulice přes celý Bubeneč až do třídy Jugoslávských partyzánů. Padly jim za oběť i památkově chráněné objekty. O něco dál na roku Heineho ulice stojí téměř neznámá Krausova vila od Jana Kotěry (1907) s reliéfy Stanislava Suchardy (dnes rezidence Ghany). Jde o příklad stavby z Kotěrova vrcholného tvůrčího období ve stylu moderny. Ještě dál je pak secesní vila jeho žáka Jaroslava Vondráka.

Lannova vila

Krausova vila

Pak jsme se trochu vrátili a pokračovali přes Sibiřské náměstí ulicí V Sadech k vile Vojtěcha rytíře Lanny – neorenesanční stavbě italského typu od sešvagřených absolventů vídeňské akademie Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Antonína Viktora Barvitia. Je to jedna z první pražských moderních vil z poloviny 60. let XIX. století. Naproti stávala ještě Lippmannova vila stejných autorů, ale tu zbourali v 70. letech bolševici, aby tam postavili ohavný věžák pro StB. Lannova vila je ale pěkně opravená a slouží Akademii věd. Pak jsme zašli do prakticky neznámé pražské uličky Na Seníku, léta uzavřené, ale dnes průchozí. Hned na začátku je druhá z velkých bubenečských Petschkových rezidencí (tu třetí mají USA) – opět dílo Spielmannovo z konce 20. let. Po válce tady byli Číňané. Dnes ale objekt patří tuším Památníku národního písemnictví, ale je v dezolátním stavu. Pak už je areál vily Bianky, kterou postavil pro Bondyho v roce 1907-9 Jan Kotěra, později ji přestavěl opět Spielmann, ale nedávno ji holandský investor uvedl do původní podoby včetně Štursových soch a doplnil o nové rezidenční bydlení, navržené známým architektem Erickem van Egeraatem (vila Bianca je dnes mnohem lépe vidět z ulice Pod Kaštany). Stále se zužující uličkou jsme došli zase zpět na náměstí Pod Kaštany, kde naše putování skončilo. Další Psí vycházka bude asi v září.