Naše sobotní Psí vycházka v ideálním baběletním počasí a za přítomnosti několika němých tváří (a za stálého doprovodu neněmých hafanů střežících luxusní rezidence) nás zavedla do Tróje (informace o předešlé vycházce viz zde). Prošli jsme si nejdřív ulici Nad Kazankou, kde jsou cenné vily, zejména Schückův dům (později vládní vila a nyní rezidence jihokorejské ambasády) od pražských architektů Ernsta Mühlsteina a Victora Fürtha z let 1927-29. Hned naproti je podivuhodná pagodovitá stavba Oldřicha Brabce ze stejné doby, která dnes slouží jako radnice (Trója se před časem odtrhla od Prahy 7).

Viděli jsme i vily konstruktéra Bechyněho a stavitele Skorkovského (nebarokní rezidence Brazílie), novou dostavbu prvorepublikové školy (arch. Petr Malinský) a funkcionalistickou vilu arch. Adolfa Benše v Trójské ulici a pak zašli k Vltavě, kde stojí prázdné a nevábné „sídliště“ (arch. Bočan), které komunisté připravili pro diplomaty, jenže jim se tam nelíbilo (a není se celkem co divit).

Prohlédli jsme si zbytky kdysi půvabné vesničky Rybáře, kde jsou rozeklané domky postupně vytlačovány umělohmotnými chaloupkami bez tváře, a Stráského originální lávku z předpjatého betonu, vedoucí na Trojský ostrov. Upozornil jsem i na zespoda neviditelnou vilu režisérky Chytilové od Emila Přikryla – v době vzniku (konec 70. let) kvalitní stavbu.

Pak jsme šli přes areál zámku barokním labyrintem až k této cenné památce a zastavili se na schodišti s obry od bratří Heermanů, které kdysi tak obdivoval Otec postmodernismu Robert Venturi. A kolem ZOO, o jejíž založení se kdysi zasloužil malíř a architekt Karel Vítězslav Mašek, až do Nádvorní uličky u vstupu do Botanické zahrady, kde je ještě prvorepubliková vila arch. Františka Kavalíra ml. (romantická a sympaticky ukrytá v zahradě) a dům, který dnes patří Michaelu Kocábovi a který se hrdě vypíná na úbočí vinice (ovšem architektura je to nic moc a nedodržení regulace už po dostavbě v roce cca 1930 vyčítali architekti jejímu autorovi, architektu s krásným jménem Thoř).

Rozloučili jsme se na vinici (dnes přístupné z Botanické zahrady) u kaple sv. Kláry. Já pak ještě pokračoval v procházce a poprvé si prohlédl poněkud už zašlý skleník Fata morgana (arch. Zdeněk Deyl, 90. léta) a výše zmíněnou vinici, kde je otevřen příjemný viniční domek s vinotékou. Tedy krásné ukončení akce…

Další snímky ze Psí vycházky pořídil Zdeněk Tichý, k vidění zde. 

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998