O minulém víkendu jsem se byl podívat po delším čase na pražském Výstavišti, kde probíhal festival Svět knihy, ale také pivní festival. Zajímavá směs. Prošel jsem se nejen po interiérech hlavní dominanty – Průmyslovém paláci, ale po celém památkově chráněném areálu.

Stan před Průmyslovým palácem

Není to poprvé, co o Výstavišti na této stránce píšu, nedávno jsem připomněl některé významné akce, které se tam odehrály na přelomu devatenáctého a dvacátého století (viz zde a zde). Dnes se ovšem zaměřím na současnost tohoto jedinečného souboru architektonicky významných staveb. Bude to ovšem hodně smutná procházka.

Wiehlův vstupní pavilon

Výstaviště je v Bubenči

Na začátek alespoň základní data. Areál vznikl v roce 1890 oddělením od Královské obory (Stromovky). Ležel a stále leží - navzdory tomu, co nám denně hlásí téměř všechny sdělovací prostředky – na území Bubenče (nikoli tedy Holešovic!). Ostatně stačí se podívat na cedulky na vstupní budově. Pro Jubilejní výstavu, konanou o rok později, vznikla řada pavilonů, z nichž se do dnešních dnů dochovala především vznosná železná konstrukce Průmyslového paláce od architekta Bedřicha Münzbergera ve stylu pozdního historismu. Dále dva vstupní pavilony ve stylu české neorenesance od hlavního architekta výstavy Antonína Wiehla. Ten byl rovněž autorem dvou navazujících staveb, z nichž ta první je dnes v majetku Akademie výtvarných umění, zatímco protější, přestavěná v opulentním neobarokním stylu architektem Antonínem Hrubým v roce 1908, slouží dnes jako Lapidárium Národního muzea. Posledním pozůstatkem Jubilejní výstavy 1891 je do nedávna ještě funkční Plzeňská restaurace architekta a stavitele Františka Buldry, která svým tvarem, dekorací a především bazilikální střechou připomíná zmenšené Národní divadlo. Ta stojí na západ od Průmyslového paláce na samém okraji areálu.

Maroldovo panorama

Klenkův hostinec 1908

Ze slavné Národopisné výstavy, konané v roce 1895, jakož i z Výstavy architektury a inženýrství z roku 1898 se nedochovala žádná stavba, z té druhé akce však pochází Panoráma bitvy u Lipan známého malíře Luďka Marolda, umístěné v pořadí již třetím objektu. Ten pochází až z roku 1930 a v utilitárním konstruktivistickém stylu ho navrhl architekt Vojtěch Krch. Velkorysá výstava Obchodní a živnostenské komory z roku 1908 sice zaplnila areál mnoha rozlehlými pavilony, ale dodnes přežil jen drobný objekt hostince U Primasů za západním (vyhořelým) křídlem Průmyslového paláce. Navrhl ho profesor Richard Klenka rytíř z Vlastimilu, který architekturu Výstaviště později – v roce 1922 – ještě obohatil o výstavní restauraci ve stylu art déco. Druhá polovina minulého století pak přispěla do stylové mozaiky areálu Sportovní halou (arch. Václav Krásný), panoramatickým kinem, tréninkovým kluzištěm, plovárnou a několika pavilony z nepovedené Jubilejní výstavy 1991 – to vše se dodnes zachovalo.

Spirála

Plátěný historismus

A to byl paradoxně začátek úpadku Výstaviště, známého v totalitní éře jako PKOJF neboli lidově Fučíkárna (či Julda-Fulda). Postupně vyhořel tzv. Bruselský pavilon – klenot československé avantgardy z roku 1958, přenesený z výstavy EXPO (arch. Cubr-Hrubý-Pokorný), dále nová dřevěná shakespearovská aréna – obdoba londýnského divadla Globe od arch. Jindřicha Smetany a Tomáše Kulíka, a naposledy celé západní křídlo hlavní dominanty areálu – Průmyslového paláce. To dnes nahrazuje něco zcela nedůstojného – jakýsi "plátěný historismus" v podobě stanu s nakreslenou dekorací zničeného průčelí. Bývalé Panoramatické kino, přestavěné na počátku 90. let opět Smetanou a Kulíkem na experty ceněné arénové divadlo Spirála, sice stojí, ale připomíná smutnou trosku. Ve špatném stavu jsou téměř všechny další stavby v areálu. Léta zavřená je Buldrova Plzeňská restaurace, i na Klenkově půvabné secesní budově U Primasů je velká závora. V dezolátním stavu je Lapidárium, z Maroldova panoramatu opadává omítka. Z dolní části Výstaviště zmizela nejen řada drobných, ale architektonicky nápaditých objektů, jako letní kino, obě malé dětské scény, robinzonádní hřiště a letní restaurace, ale také několik výtvarných děl, z nichž některé byly součástí zahrady Bruselského pavilonu. Zvlášť mne mrzí ztráta mobilní plastiky Jiřího Nováka, která přežila i ničivou povodeň v roce 1992, aby pak záhadně zmizela, zřejmě ve sběrných surovinách. Rekonstrukcí prošla jen budova AVU a jeden ze vstupních pavilonů. Už aby tu byl rok 2015, kdy konečně vyprší nájemní smlouva slovenské společnosti Incheba, která se o areál léta tak "vzorně" stará…

LN, 25. 5. 2013

Foto autor